Presupozice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Presupozice (předpoklad) je výraz ze sémantiky, jímž se označuje skutečnost, která se při výpovědi považuje za platnou, pokud má být komunikace smysluplná a úspěšná. Presupozice nejsou ve výpovědi vyjádřeny přímo, ale posluchač by je měl být schopen odvodit z kontextu. Rozlišují se presupozice sémantické a pragmatické. Sémantické presupozice se týkají bezprostředního významu věty, pragmatické presupozice se vztahují k širokému kontextu, představují „společné vědomí komunikantů“. Je zřejmé, že pragmatické presupozice nikdy nelze shrnout v jejich úplnosti.[1][2]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • Oznamovací věty: Mluvčí předpokládá, že výpovědí sděluje posluchači novou informaci: Studentům se exkurze líbila. Presupozice: Posluchač ví, že studenti byli na exkurzi. Posluchač neví, jaký měli studenti na exkurzi názor.
  • Otázky: Mluvčí předpokládá, že posluchač určitou informaci ví nebo ji může zjistit: Kolik je hodin? Presupozice: Tázaný má hodinky (mobil, výhled na nástěnné hodiny apod.).
  • Výzvy, rozkazy: Mluvčí předpokládá, že posluchač může něco vykonat: Prosím tě, otevři dveře! Presupozice: Dveře jsou zavřené. Posluchač je schopen a ochoten dveře otevřít. Je zřejmé, o které dveře se jedná (např. jsou v místnosti jenom jedny).
  • Nabídky: Mluvčí předpokládá, že posluchač chce, aby bylo něco vykonáno: Počkej, pomůžu ti. Presupozice: Posluchač potřebuje pomoc.
  • Rady, varování: Mluvčí předpokládá, že posluchač něco hodnotí jako správné / špatné: Ať si nespálíš vlasy! Presupozice: Posluchač nechce mít spálené vlasy.[3]
  • Rozdíl mezi sémantickými a pragmatickými presupozicemi: Nechtěl Petr vzbudit? Sémantické presupozice: Petr spí. Pragmatické presupozice: Mluvčí předpokládá, že dotazovaný ví, kdo je Petr, má informace, které mu dávají možnost odpovědět, umí česky, není hluchý apod.[1]

Význam presupozic[editovat | editovat zdroj]

Presupozice slouží k ekonomii mluvení – protože není možné v každé výpovědi stále opakovat všechny skutečnosti. Právě kvůli nestejným presupozicím mezi mluvčím a příjemcem někdy dochází k nejasnostem. Nestejné presupozice mohou vznikat z různých důvodů:

  • Neznalost významu slov: Podej mi francouzák! (Žádaný neví, co je francouzák, a nemůže proto vyhovět).
  • Neznalost prostředí a okolností: Až půjdeš koupit mléko, tak taky přines brambory. (Posluchač koupí brambory v obchodě, protože neví, že je má přinést ze sklepa).
  • Neshoda mezi mluvčím a posluchačem: Můžu se večer na chvilku stavit? - Večer budeme mít oslavu. (Není jasné, jestli jde o pozvání na oslavu nebo naopak odmítnutí.)

Presupozice mohou sloužit k manipulaci s mluvčím, například u tzv. sloučených otázek: Už jste přestal týrat psy? Presupozice, že tázaný týrá psy. Chcete zhubnout bez námahy? Presupozice, že tázaný chce zhubnout.

Forma presupozic[editovat | editovat zdroj]

Presupozice nese celá řada výrazů. Patří tam: [1][4]

  • Expresivní slovesa (litovat, chlubit se): Mrzí mě, že jsem to nedokázal. Presupozice: Nedokázal jsem to.
  • Implikativní slovesa: Pomstil jsem se mu. Presupozice: Předtím mi ublížil.
  • Slovesa soudu (obvinit, pochválit, pomluvit): Obvinil mě, že jsem podváděl. Presupozice: Podvádění je špatné (sloveso obvinit presuponuje odsudek).
  • Slovesa změny stavu:
    • Přestal jsem podvádět. Presupozice: Dříve jsem podváděl.
    • Vrátil jsem se. Presupozice: Už jsem tu byl a pak jsem byl pryč.
    • Ovdověl jsem. Presupozice: Byl jsem ženatý.
  • Ireálná podmínková souvětí: Bylo by lépe, kdybych byl nepodváděl. Presupozice: Podváděl jsem.
  • Některá adverbia: Už zase podvádíš! Presupozice: Už jsi podváděl i dříve.
  • Popisy situace: Viděl jsem, jak jeden z hráčů podvádí. Presupozice: Existují hráči, kteří nepodvádějí.
  • Elipsa:
    • Kolik je? (Otázka má správně znít: Kolik je hodin?, ale běžný mluvčí to na základě kontextu pochopí.)
    • Otec se dívá z okna. Vidí slepice (otec, za oknem).

Související pojmy[editovat | editovat zdroj]

Presupozici je podobná premisa, předpoklad, který je však součástí výpovědi. Presupozice nejsou ve výpovědi explicitně vyjádřeny, posluchač je musí odvodit. Proces vysuzování neznámých skutečností z výpovědi se označuje jako inference. Smysluplnost, vnitřní provázanost výpovědi se označuje jako koherence. Pokud jsou některé presupozice mluvčího o posluchači nesprávné, text se pro posluchače stává nekoherentním.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MACHOVÁ, Svatava; ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantická & pragmatická lingvistika. Praha : Univerzita Karlova, 2001. ISBN 80-7290-061-7. S. 91.  
  2. DANEŠ, František. Mluvnice češtiny III - Skladba. Praha : Academia, 1987. S. 633.  
  3. GREPL, Miroslav. Jak dál v syntaxi. Brno : Host, 2011. ISBN 978-80-7294-511-5. S. 101.  
  4. ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha : NLN, 2010. S. 114.