Polarizační filtr
Polarizační filtr je fotografický filtr, který se montuje před objektiv fotoaparátu. S použitím polarizačního filtru lze dosáhnout věrnějšího podání barev a lepšího vykreslení oblohy. Filtr odstraňuje odlesky, zvyšuje sytost a živost barev, ztmavuje oblohu a odstraňuje opar na vzdáleném obzoru. Z optického hlediska jde o speciální druh polarizátoru.
Obsah |
Jak funguje [editovat]
Světlo je elektromagnetické záření, které kmitá ve všech směrech. Polarizační filtr propouští pouze světlo, které kmitá v jednom směru. Filtr je v praxi našroubovaný na objektivu a je konstruován tak, že se dá ve své objímce otáčet. Požadovaný směr kmitání se řídí natočením filtru. Tím dochází k zachytávání polarizovaného světla.
Polarizované světlo vzniká především odrazem od lesklého nekovového povrchu (voda, sklo apod.) nebo průchodem materiálem, který světlo polarizuje (např. opar), rozptylem a lomem světla nebo absorpcí.
Použití polarizačního filtru [editovat]
Efekt polarizačního filtru se nejvíce projevuje tehdy, pokud je objektiv namířen kolmo ke slunci. Pokud je polarizační filtr ve směru rovnoběžném se slunečním světlem, efekt se neprojevuje vůbec. Stejně tak se efekt neprojevuje při fotografování s pomocí blesku.
Závislost na postavení vůči Slunci může způsobovat nerovnoměrné osvětlení oblohy při použití polarizačního filtru s širokoúhlým objektivem v krajinářské fotografii.
Při použití polarizačního filtru dochází k úbytku světla o cca 1,5 EV.
Druhy polarizačních filtrů [editovat]
Existují dva základní typy polarizačních filtrů
- lineární – po průchodu lineárním filtrem je světlo polarizované
- cirkulární – cirkulární filtr má pomocnou fólii, která po průchodu polarizačním filtrem světlo opět rozkmitá do všech směrů
Použití lineárního filtru může mít u fotoaparátu negativní vliv na kvalitu autofokusu nebo měření expozice.
