Rčení
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka, vyjadřující určitou životní zkušenost.
Obsah |
[editovat] Související pojmy
Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně skloňovat a časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky, já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.[1] Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice jako, ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání: za – má sílu za koně, komparativ + než - má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa), nad, přes – je chytrý nad lišku. Přirovnáním jsou také přímá metaforická označení, např. baba, tele, křeček.
Podobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech:
- Přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie.
- Smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání. Smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu.
- Přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat. Rčení a pořekadla se stávají částmi vět, rčení lze skloňovat i časovat.
[editovat] Sbírka českých rčení
Pravděpodobně nejobsáhlejší sbírkou českých lidových rčení je kniha Jaroslava Zaorálka Lidová rčení. Kniha poprvé vyšla v roce 1947, takže pochopitelně neobsahuje nově vzniklá rčení z moderní doby.
[editovat] Reference
- ↑ ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha : Academia, 2000. Kapitola Úvodní poznámky, s. VII.
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha : Academia, 2000.
 |
Související články obsahuje Portál Literatura |
