Čínské okresy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dělení Čínské lidové republiky na okresní úrovni:      Okresy      Městské obvody      Městské okresy      Korouhve      Autonomní okresy      Autonomní korouhve      Lesní obvod a zvláštní obvody

Okres (čínsky v českém přepisu sien, pchin-jinem xiàn, znaky zjednodušené , tradiční ) je administrativní jednotka Čínské lidové republiky na okresní úrovni. Její nadřazenou jednotkou je tedy obvykle nějaká z městských prefektur, případně jiný celek na prefekturní úrovni.

Historicky patří okresy sien k tradičním čínským správním jednotkám, vznikly v období válčících států. Po sjednocení Číny dynastií Čchin roku 221 př. n. l. byla říše rozdělena na komandérie a ty na zhruba 1314 okresů. V následujících dvou tisíciletích zůstaly okresní úřady nejnižšími úřady státní správy, pod nimiž fungovala místní samospráva a neformální vliv džentry. Do počátku 20. století se počet okresů výrazněji neměnil, kolísal mezi jedenácti a čtrnácti sty.

Okresy v Čínské lidové republice[editovat | editovat zdroj]

V době založení ČLR byly okresy základní jednotkou na okresní úrovni administrativy. Od 80. let probíhaly rozsáhlé změny čínské správy a mnohé prefektury byly reorganizovány v městské prefektury. Paralelně byly okresy měněny v městské okresy a městské obvody. Koncem roku 2005 existovalo v Čínské lidové republice (ČLR) 1464 okresů (z 2862 celků okresní úrovně).

Historie okresů v Číně[editovat | editovat zdroj]

Historicky patří okresy sien k tradičním správním jednotkám, vznikly v období válčících států, kdy v některých z nich území získaná na úkor sousedů začala být organizována do okresů sien. Po sjednocení Číny dynastií Čchin roku 221 př. n. l. byla v rámci unifikace správy říše rozdělena na 36 (později 42) komandérií[1] a ty na zhruba 1314 okresů.[2] Okresy se dělily na velké, s více než stotisícem domácností, a malé. Členily se na obce siang (郷), ty na osady tching (亭) a ty na vesnice li (里).[1] V říši Chan byla hranice mezi velkým a malým okresem deset tisíc domácností.[3] V říši Tchang vláda okresy podle počtu obyvatel rozdělila do šesti kategorií.[4]

Okresní úřady byly nejnižšími útvary státní byrokracie, pod nimiž fungovala místní samospráva, vesničtí starší a zástupci cechů, vybíraní úřady z majetnějších členů obcí ze kterých se postupně zformovala džentry.

V čele okresu stál za Čchinů a Chanů správce či okresní přednosta ling (令), zvaný u malých okresů čang (長), vojenský velitel okresu se nazýval wej (尉).[1][3] V říši Sung místo okresního přednosty okres zpravidla vedl pověřený správce neformálně zvaný č’-sien (知縣),[5] v říši Jüan zněl titul okresního přednosty sien-jin (縣尹).[6] Konečně v říši Ming a Čching se přednosta okresu již oficiálně nazýval č’-sien (知縣).[7] Bezprostřední podřízení přednosty okresního úřadu (tajemník úřadu, velitel stráže) byli nejníže postavení úředníci vůbec. V těchto funkcích obvykle začínali kariéru absolventi úřednických zkoušek.

Počet okresů zůstal po dva tisíce let čínské historie relativně stálý, zhruba 1314 okresů existovalo v říši Čchin.[2] 1180 v říši Chan, 1225 za Suejů, 1235 za Tchangů, 1230 za Sungů, 1115 v říši Jüan, 1385 za Mingů a 1360 za Čching, přestože počet obyvatel Číny vzrostl ze zhruba 50 milionů na vrcholu prosperity říše Chan na více než 400 milionů roku 1850. Vyšší počet správních jednotek patrně nebylo možno kontrolovat a řídit z jednoho centra.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha : Karolinum, 2000. 110 s. [Dále jen Xu, Olivová]. ISBN 80-246-0093-5. S. 20.  
  2. a b LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2012. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora.. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80, na s. 75.
  3. a b Xu, Olivová, s. 33.
  4. Xu, Olivová, s. 51.
  5. Xu, Olivová, s. 59.
  6. Xu, Olivová, s. 64.
  7. Xu, Olivová, s. 69.
  8. FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. [dále jen Fairbank]. ISBN 80-7106-249-9. S. 182.  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Counties of the People's Republic of China na anglické Wikipedii.