Obouruční meč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obouruční meč v drážďanském Zwingeru

Obouruční meč (popřípadě dvouruční meč) je mohutná sečná a bodná zbraň, používaná v období pozdního středověku a raného novověku. Tyto meče se používaly většinou jako výzbroj strážců význačných osob.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Meče tohoto typu se počaly objevovat v druhé polovině 15. století. Jejich čepel dosahovala délky od 1 až po 1,3 metru, výška jílce se pohybovala okolo 45 centimetrů, takže celý meč dosahoval délek od 1,5 do 1,8 metru.

Obouruční meč se objevuje v různých zemích od 15. (Švýcarsko) do 17. století, jeho neslavnější éra pak spadá do začátku 16. století. Po roce 1515 začíná být z výzbroje lancknechtských jednotek stahován. Před začátkem 17. století se meč dostává do výzbroje gard a později ho v armádách nosí už jen čestná stráž provázející prapor.

Související články[editovat | editovat zdroj]