Nasrovci
Nasridská dynastie (arabština: بنو نصر banū Naṣr nebo banū al-Aḥmar) byla poslední a zároveň nejdelší arabská muslimská dynastie vládnoucí v Iberii, tedy na Pyrenejském poloostrově. Vládla více než 250 let od založení emirátu Granada v roce 1230 až do jeho připojení ke katolickému Španělsku v roce 1492. Nasridové ovládali tento emirát z Granady. Dynastie se dostala k moci po porážce Almohadského kalifátu v roce 1212 v bitvě u Las Navas de Tolosa. Dvacet tři emirů vládlo od založení dynastie v roce 1230 Mohamedem I. až do 2. ledna 1492, kdy se Muhammad XII. vzdal křesťanským španělským králům Aragonu a Kastilie Ferdinandovi II. Aragonskému a Isabelle I. Kastilské. Dnes je nejznámější památkou na vládu této dynastie palácový komplex Alhambra postavený za jejich vlády.
Konflikty dědictví a občanské války
V době, kdy křesťané zahájili boj proti muslimskému emirátu Granada, byli Nasridové zapojeni do občanské války o granadský trůn. Když vládnoucí emir Abu l-Hasan Ali, sultán z Granady byl poražen svým synem Muhamedem XII. , ustoupil do Málagy a mezi nepřátelskými frakcemi vypukla občanská válka. Křesťané toho plně využili a pokračovali v dobývání muslimských pevností. Muhammad XII. byl zajat křesťanskými silami v roce 1483 u španělského města Lucene. Byl osvobozen poté co složil přísahu věrnosti Ferdinandovi II. Aragonskému a Isabelle I. Kastilské, španělským křesťanským vládcům. Abu l-Hasan Ali nakonec abdikoval ve prospěch svého bratra Muhammada XIII., granadského sultána křesťany zvaného Al-Zaghal a boj o moc pokračoval. Al-Zaghal v boji zvítězil, ale byl nucen se vzdát křesťanským dobyvatelům. Abu 'Abd Alláh (Muhammad XII.) dostal panství v horách Alpujarras. To ale odmítl a místo toho získal finanční odškodnění od španělské koruny za podmínky, že opustí Iberský poloostrov.
Rodokmen
Nasridská dynastie pochází z arabského kmene Banu Khazraj. Dynastie odvozovala svůj původ v mužské linii od[Sa'd ibn Ubadaha, jednoho ze společníků islámského proroka Mohameda. Rodokmen nasridských sultánů ukazuje genealogický vztah mezi každým sultánem počínaje společným předkem Yusuf al-Ahmarem. Dcery jsou vynechány, stejně jako synové, jejichž potomci nikdy vládli. Během období soupeření o trůn rodokmen obecně uznává sultána, který řídil samotné město Granada a palác Alhambra.
Seznam nasridských sultánů v Granadě
První dynastie (al-dawla al-ghalibiyya)
- Muhammad I ibn Nasr (1238–1272)
- Muhammed II al-Faqih (1273–1302)
- Muhammed III (1302–1309)
- Nasr (1309–1314)
Druhá dynastie (al-dawla al-isma'iliyya al-nasriyya)
- Ismail I (1314–1325)
- Muhammed IV (1325–1333)
- Yusuf I (1333–1354)
- Muhammed V (1354–1359, 1362–1391)
- Ismail II (1359–1360)
- Muhammed VI (1360–1362)
- Yusuf II (1391–1392)
- Muhammed VII (1392–1408)
- Yusuf III (1408–1417)
- Muhammed VIII (1417–1419, 1427–1429)
- Muhammed IX (1419–1427, 1430–1431, 1432–1445, 1448–1453)
- Yusuf IV (1432)
- Yusuf V (1445–1446, 1462)
- Muhammed X (1446–1448)
- Muhammed XI (1453–1454)
- Sa'ad (1454–1464)
- Abu l-Hasan Ali, known as Muley Hacén (1464–1482, 1483–1485)
- Abu ‘Abd Allah Muhammed XII, known as Boabdil (1482–1483, 1486–1492)
- Abū ‘Abd Allāh Muhammed XIII, known as El Zagal (1485–1486)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nasrid dynasty na anglické Wikipedii.