NGC 6940

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
NGC 6940
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaIII2m[1]
ObjevitelWilliam Herschel
Datum objevu17. července 1784
Rektascenze20h 34m 26s[2]
Deklinace+28°17′0″[2]
SouhvězdíLištička (lat. Vul)
Zdánlivá magnituda (V)6,3[2]
Úhlová velikost25'[3]
Vzdálenost1 047,129 pc
Fyzikální charakteristiky
Metalicita [Fe/H]0,15
Odhadované stáří720 milionů let[3]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 6940
Collinderův katalogCollinder 424
Melottův katalogMelotte 232
Jiná označeníCr 424,[4] Mel 232,[5] OCL 141[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 6940 je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Lištičky s magnitudou 6,3.[2] Objevil ji William Herschel v roce 1787 a od Země je vzdálená přibližně 2 510 světelných let.[3]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 6940 v souhvězdí Lištičky

Hvězdokupa se dá snadno vyhledat pomocí posloupnosti hvězd, která začíná u hvězdy Gienah (ε Cygni), pokračuje 3° směrem na jih ke hvězdě 52 Cygni s magnitudou 4,2 a 1,5° jihozápadně od ní ukazuje správný směr hvězda 6. magnitudy HD 197120, takže pokračováním 2° na jihozápad se objeví NGC 6940. V triedru vypadá jako mlhavá skvrna lehce protažená východo-západním směrem a překrytá několika slabými hvězdami, kterým vévodí oranžová hvězda 9. magnitudy, která ovšem není členem hvězdokupy. Hvězdářské dalekohledy o průměru 150 mm a větším ji dokážou zcela rozložit na jednotlivé hvězdy i při základním zvětšení a ukážou tak mnoho hvězd 11. a 12. magnitudy zhuštěných zejména v jejím středu.

V těsné blízkosti výše zmíněné hvězdy 52 Cygni leží rozsáhlá mlhovina Řasy a 5° jihozápadně od hvězdokupy se nachází otevřená hvězdokupa NGC 6885.

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[6] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do listopadu.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil William Herschel 17. července 1787. Pozoroval ji pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce (475 mm) a popsal ji takto: "velmi bohatá hvězdokupa tvořená přibližně stejně jasnými velmi slabými hvězdami rozptýlenými v oblasti o průměru 20'." Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 4591.[7]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 6940 je bohatá a velmi stará hvězdokupa, kterou tvoří přinejmenším 170 členů a jejíž stáří se odhaduje na 720 milionů let,[3] ale jiné zdroje odhadují 600 milionů[8] až 1,1 miliardy let[9] Hvězdokupa obsahuje dvacítku červených obrů, z nichž někteří jsou dvojhvězdami a proměnnými hvězdami, jako například polopravidelná proměnná hvězda FG Vulpeculae. Poměrné zastoupení dvojhvězd v této hvězdokupě je přibližně 25 až 33 %.[10]

Hvězdokupa hostí čtyři zdroje rentgenového záření, které se pravděpodobně shodují s dvojhvězdami, ve kterých působí silné slapové síly, ale často se uvádí, že záření může pocházet ze silné magnetické činnosti v nejsvrchnějších konvektivních vrstvách těchto hvězd, které mají všechny pokročilé stáří a červenooranžovou barvu.[11]

Vzdálenost hvězdokupy od Země se odhaduje na přibližně 2 510 světelných let[3] a nachází se tedy na vnitřním okraji ramene Orionu blízko velkých shluků temných mlhovin, které vytváří Velkou trhlinu v Labuti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 6940 na italské Wikipedii.

  1. ↑ SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6940 [online]. [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6940 [online]. [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-07-24]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  4. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-07-24]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  5. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-24]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  6. ↑ Deklinace 28° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 62° od severního nebeského pólu. Severně od 62° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 62° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  7. ↑ SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 6940 [online]. [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ CARRARO, G.; CHIOSI, C. The Galactic system of old open clusters: age calibration and age-metallicity relation. S. 761–768. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 1994 [cit. 2017-07-24]. Roč. 287, s. 761–768. Dostupné online. Bibcode 1994A&A...287..761C. (anglicky) 
  9. ↑ VAN DEN BERGH, S.; MCCLURE, R. D. Galactic distribution of the oldest open clusters. S. 360–362. Astronomy and Astrophysics [online]. Srpen 1980 [cit. 2017-07-24]. Roč. 88, s. 360–362. Dostupné online. Bibcode 1980A&A....88..360V. (anglicky) 
  10. ↑ MERMILIOD, J.-C.; MAYOR, M. Red giants in open clusters. I - Binarity and stellar evolution in five Hyades-generation clusters: NGC 2447, 2539, 2632, 6633, and 6940. S. 125–141. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 1989 [cit. 2017-07-24]. Roč. 219, čís. 1–2, s. 125–141. Dostupné online. Bibcode 1989A&A...219..125M. (anglicky) 
  11. ↑ VAN DEN BERGH, M.; VERBUNT, F. An optical study of X-ray sources in the old open clusters NGC 752 and NGC 6940. S. 387–396. Astronomy and Astrophysics [online]. Srpen 2001 [cit. 2017-07-24]. Roč. 375, s. 387–396. Dostupné online. Bibcode 2001A&A...375..387V. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=NGC_6940&oldid=20220886“