NGC 6441

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
NGC 6441
NGC 6441 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
NGC 6441 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaIII[1]
ObjevitelJames Dunlop
Datum objevu13. května 1826
Rektascenze17h 50m 13,06s[2]
Deklinace-37°3′5,2″[2]
SouhvězdíŠtír (lat. Sco)
Zdánlivá magnituda (V)8[3][4], 9,26[4], 3,48[5], 6,635[6] a 5,7[6]
Úhlová velikost8'[7]
Vzdálenost0,012 Mpc
Fyzikální charakteristiky
Absolutní magnituda (V)−9,63
Hmotnost1,57 × 106[8]
Metalicita [Fe/H]−0,53
Odhadované stáří11,26 miliard let[9]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 6441
Melottův katalogMelotte 180
Jiná označeníNGC 6441, GCl 78,[2] Mel 180[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 6441 je kulová hvězdokupa v souhvězdí Štíra vzdálená od Země 37 800 světelných let.[11]. Objevil ji James Dunlop 13. května 1826.[7] Je to jedna z mála kulových hvězdokup, které obsahují planetární mlhovinu,[7] a také je jednou z nejhmotnějších kulových hvězdokup v naší Galaxii.[8]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 6441 v souhvězdí Štíra.

Hvězdokupu je možné snadno nalézt v jihovýchodní části souhvězdí, protože leží pouhé 4' východně od jasné hvězdy G Scorpii s magnitudou 3,2 a 2,5° jižně od jasné hvězdokupy Messier 7. Vedle G Scorpii vypadá hvězdokupa jako přízrak a zář této hvězdy poněkud stěžuje pozorování hvězdokupy, zejména její rozložení na jednotlivé hvězdy. V malých dalekohledech vypadá jako skvrna velmi podobná hvězdě a na jednotlivé hvězdy ji začínají rozkládat až dalekohledy o průměru 200 mm a větším. Její jádro je velmi zhuštěné a na jižní straně je vidět několik slabých hvězdných řetězců.

Kvůli její velké jižní deklinaci je hvězdokupa pozorovatelná zejména z jižní zemské polokoule, ale přesto je do jisté míry pozorovatelná až do středních zeměpisných šířek severní polokoule.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil James Dunlop 13. května 1826[7] pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 9 palců (228 mm) a následující rok ji přidal do svého katalogu. John Herschel ji později znovu pozoroval a popsal ji jako jasný kulatý objekt tvořený velmi slabými hvězdami, možná 18. nebo 20. magnitudy.[13] Podobný krátký popis je zapsán i v New General Catalogue, který byl vydán v roce 1888.[14]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 6441 je silně zhuštěná kulová hvězdokupa 3. stupně podle Shapleyho–Sawyerové klasifikace.[1] Její odhadovaná vzdálenost od Země je 11 600 parseků (37 800 světelných let),[11] 3 900 parseků od středu Galaxie.[11] Její metalicita je velmi nízká s hodnotou -0,46[11] a její stáří není přesně známo - odhaduje se například na 11,26[9] nebo 13,5[14] miliard let. Celková hmotnost hvězdokupy se odhaduje na více než 2 miliony hmotností Slunce[8] a patří tak mezi nejhmotnější kulové hvězdokupy v Mléčné dráze.

Hvězdokupa je velmi bohatá na proměnné hvězdy, zvláště typu RR Lyrae. Jeden výzkum prováděný s pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu pomohl najít 57 proměnných hvězd, mezi kterými bylo 38 typu RR Lyrae, 6 cefeid a 12 dlouhoperiodických proměnných.[15] Následný výzkum ve hvězdokupě objevil čtyři pulsary, z nichž jeden je dvojitý pulsar označovaný jako NGC 6441A.[16] NGC 6441 je jednou z mála kulových hvězdokup, které obsahují planetární mlhovinu,[7] v případě této hvězdokupy označovanou JaFu 2.[17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 6441 na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6441 [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6441 [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. ↑ a b SIMBAD Astronomical Database.
  5. ↑ Lee Spitler, Duncan A Forbes: Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  6. ↑ a b Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  7. ↑ a b c d e NGC 6441: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-07-27]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  9. ↑ a b FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-07-27]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  10. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-27]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-07-27]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  12. ↑ Deklinace 37° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 53° od jižního nebeského pólu. Jižně od 53° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 53° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  13. ↑ SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 6441 [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b Stephen James O'Meara. Deep Sky Companions: Hidden Treasures. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 0-521-83704-9. (anglicky) 
  15. ↑ LAYDEN, Andrew C.; RITTER, Laura A.; WELCH, Douglas L., et al. The Variable Stars and Blue Horizontal Branch of the Metal-rich Globular Cluster NGC 6441. S. 1313–1331. Astronomical Journal [online]. Březen 1999 [cit. 2017-07-27]. Roč. 117, čís. 3, s. 1313–1331. Dostupné online. DOI 10.1086/300768. Bibcode 1999AJ....117.1313L. (anglicky) 
  16. ↑ FREIRE, Paulo C. C.; RANSOM, Scott M.; BÉGIN, Steve, et al. Eight New Millisecond Pulsars in NGC 6440 and NGC 6441. S. 670–682. Astrophysical Journal [online]. Březen 2008 [cit. 2017-07-27]. Roč. 675, s. 670–682. Dostupné online. DOI 10.1086/526338. Bibcode 2008ApJ...675..670F. (anglicky) 
  17. ↑ JACOBY, George H.; MORSE, Jon A.; FULLTON, L. Kellar, et al. Planetary Nebulae in the Globular Cluster PAL 6 and NGC 6441. S. 2611. Astronomical Journal [online]. Prosinec 1997 [cit. 2017-07-27]. Roč. 114, s. 2611. Dostupné online. DOI 10.1086/118671. Bibcode 1997AJ....114.2611J. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=NGC_6441&oldid=23452322“