Mars 5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mars 5 ( Марс 5) byla sovětská sonda k planetě Mars z roku 1973. Byla označena v katalogu COSPAR jako 1973-049A.[1] Stala se čtvrtou družicí této planety.

Cíl mise[editovat | editovat zdroj]

Vytvořit družici planety Mars a následovat tak úspěšnou misi USA s družicí Mariner 9.

Konstrukce sondy[editovat | editovat zdroj]

Oproti sondám Mars 1 – 3 tuto vyprojektoval a postavil strojírenský závod NPO Lavočkina. Hmotnost byla 4650 kg. I tato (stejná jako Mars 4) byla tříose orientovaná typu M-73S. Při rozevřených slunečních panelech dosahovala šíře 5,9 metru s průměrem základny 2 metry. Ve spodní části byl usazen motor a palivové nádrže. Vně sondy byla rozmístěna série antén. Sonda byla vybavena snímkovacími kamerami a řadou vědeckých přístrojů, např. několika fotometry či řadou snímacích čidel Většina přístrojů byla určena pro práci na orbitě planety.

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Odstartovala večer dne 25. července 1973 z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Proton K/D, tedy 4 dny po sondě Mars 4. Nejdříve se dostala na tzv.parkovací, tedy oběžnou dráhu Země, odkud po zapálení posledního stupně nosné rakety odletěla směrem k Marsu.

Po pěti dnech letu, tj. 30. července 1973 po pokynu z řídícího střediska byla provedena korekce dráhy. K Marsu dolétla po 5 měsících letu. Dne 12. února 1974 byla po zapálení brzdicího motoru navedena na oběžnou dráhu planety (parametry 1700 – 32 500 km) s periodou 25 hodin. Poté bylo zjištěno, že asi kvůli proražení pláště kosmickým prachem došlo k postupnému úbytku tlaku dusíku v sondě.

Pomocí obou fototelevizních aparatur pořídila 108 snímků. Měly rozlišení 100 metrů z výšky 2000 km.[1] Družice však 28. února 1974 přestala fungovat po 22 obězích planety kvůli úplné ztrátě dusíku ve své hermetizované části.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 246.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]