Mao Jüan-sin
| Mao Jüan-sin | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 14. února 1941 (83 let) Urumči |
| Alma mater | Univerzita Čching-chua |
| Povolání | politik |
| Politická strana | Komunistická strana Číny |
| Rodiče | Mao Ce-min a Zhu Danhua |
| Funkce | poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mao Jüan-sin (zjednodušená čínština: 毛远新, tradiční čínština: 毛遠新, pchin-jin Máo Yuǎnxīn; * 14. února 1941) je synovcem vedoucího představitele Komunistické strany Číny Mao Ce-tunga (1893–1976). Působil jako člen KS Číny. Po smrti Mao Ce-tunga byl označen za stoupence Gangu čtyř a společně s jeho příslušníky byl zatčen a odsouzen k 17letému trestu za perzekuci obyvatelstva a křivá obvinění, kterých se dopustil během Velké kulturní revoluce.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Otec Mao Jüan-sina, Mao Ce-min (pchin-jin Mao Zemin), byl mladším bratrem Mao Ce-tunga. Mao Ce-min šel ve stopách svého staršího bratra a také se stal členem Komunistické strany Číny. To se mu však stalo osudným, protože roku 1941 byl zatčen nacionalistickým vojevůdcem Šeng Š‘-cchajem (pchin-jin Sheng Shicai), mučen, aby se přiznal, že je příslušníkem KS Číny, a nakonec popraven v roce 1943. Mao Ce-minova manželka byla také uvězněna, a tak se stalo, že Mao Jüan-sin se narodil ve vězení v Urumči, v provincii Sin-ťiang. Poté, co se jeho matka znovu vdala, rozhodl se Mao Ce-tung svého synovce vychovávat a v roce 1949 si ho vzal k sobě do Pekingu do vládní čtvrti.[1]
Politická angažovanost[editovat | editovat zdroj]
V roce 1960 nastoupil Mao Jüan-sin v Charbinu na vojenské inženýrství a v následujících letech si prošel vojenským výcvikem s čínskou lidově osvobozeneckou armádou, aby se v září 1966 vrátil do Charbinu a propagoval zde Velkou kulturní revoluci. V roce 1968 byl převelen do provincie Liao-ning, kde se stal místopředsedou právě vzniklého revolučního výboru a komisařem vojenského regionu Šen-jang. V letech 1973 a 1974 usiloval o zavedení nových přijímacích zkoušek na vysoké školy a podpořil kontroverzní protest studenta Čang Tchie-šenga (Zhang Tiesheng). Ten na odpor proti těžkým přijímacím zkouškám odevzdal nevyplněný test s dopisem na druhé straně, v kterém vyjádřil své pohrdání nad všemi knihomoly, kteří jen sedí nad knihami, a přitom nedělají nic užitečného, a frustraci nad několikahodinovými přijímacími testy, které mu mohou znemožnit další studium. [2] V roce 1975 se zasloužil o popravu disidentky Čang Č’sin (pchin-jin Zhang Zhixin), která kritizovala Mao Ce-tunga a jeho ultra-levicovou vládu, přestože se sama považovala za komunistku. Na konci roku 1975, když začal být Mao Ce-tung velmi nemocen, povolal si svého synovce do Pekingu, aby mu sloužil jako prostředník mezi ním a politbyrem. Mao Jüan-sin se tak začal účastnit setkání politbyra a sloužil jako spojka mezi Maem a ostatními nejvyššími představiteli komunistické strany. V jeho rukou se najednou soustředila obrovská moc. Spřátelil se s politicky aktivní Maovou manželkou a členkou Gangu čtyř Ťiang Čching (pchin-jin Jiang Qing) a připojil se k ultra-levicové frakci komunistické strany. Před Mao-Cetungem systematicky a záměrně kritizoval Teng Siao-pchinga (pchin-jin Deng Xiaoping) za jeho kritický pohled na Kulturní revoluci a prosazování kapitalismu. V roce 1976, když byl Mao Ce-tung upoután na lůžko, se Jüan-sin stal jeho informátorem a také mluvčím. V dubnu 1976 předal politbyru příkaz od Mao Ce-tunga, nahradit Teng Siao-pchinga v jeho funkci místopředsedy ústředního výboru KS Číny Chua Kuo-fengem (pchin-jin Hua Guofeng).
Odsouzení po Kulturní revoluci[editovat | editovat zdroj]
Po smrti Mao Ce-tunga v září 1976 navrhla Ťiang Čching, aby Jüan-sinovi zůstala funkce ve vedení státu, což však Chua Kuo-feng zavrhl. Na místo toho nechal v říjnu 1976 Mao Jüan-sina společně se členy Gangu čtyř zatknut. Mao Jüan-sin je často označován za pátého člena Gangu čtyř a byl společně s nimi odsouzen za ultralevičáctví, snahu uchopit moc ve státu a spiknutí proti státu. Mao Jüan-sin byl v roce 1979 zbaven stranické příslušnosti a v roce 1986 byl odsouzen k 17letému vězení.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ZHISUI, Li, 1996. Soukromý život předsedy Maa. Přeložil Jitka EBENOVÁ. Praha: ETC Publishing. Galerie - osobnosti, jak je neznáme. s. 23 ISBN 80-901792-7-4.
- ↑ GUCHENG, Li, 1995. A glossary of political terms of the People's Republic of China [online]. Hong Kong: Chinese University Press [cit. 2019-04-09]. s.11 ISBN 962-201-615-4. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=J5QbQpQTegwC&pg=PA11&lpg=PA11&dq=Zhang+Tiesheng&source=bl&ots=qpxOm7Yvt9&sig=07lM2r-Q-e_Qz7BPU2aDINzEXkg&hl=en&sa=X&ei=WVP1U5b2D4SwyATVzIKgBQ&redir_esc=y#v=onepage&q=Zhang%20Tiesheng&f=false
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GUCHENG, Li, 1995. A glossary of political terms of the People's Republic of China [online]. Hong Kong: Chinese University Press [cit. 2019-04-09]. ISBN 962-201-615-4. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=J5QbQpQTegwC&pg=PA11&lpg=PA11&dq=Zhang+Tiesheng&source=bl&ots=qpxOm7Yvt9&sig=07lM2r-Q-e_Qz7BPU2aDINzEXkg&hl=en&sa=X&ei=WVP1U5b2D4SwyATVzIKgBQ&redir_esc=y#v=onepage&q=Zhang%20Tiesheng&f=false
- JIAN, Guo, Yongyi SONG a Yuan ZHOU, 2006. Historical dictionary of the Chinese Cultural Revolution. Lanham, Maryland; Toronto; Oxford: Scarecrow Press, s. 174. [cit. 2019-04-09]. ISBN 978-0-8108-5461-1.
- PEČENKA, Marek a Petr LUŇÁK, 1998. Encyklopedie moderní historie. 2. vyd. Praha: Libri. ISBN 80-85983-46-X.
- ŽALOUDEK, Karel, 1999. Encyklopedie politiky. 2., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Libri. ISBN 80-85983-75-3.
- ZHISUI, Li, 1996. Soukromý život předsedy Maa. Přeložil Jitka EBENOVÁ. Praha: ETC Publishing. Galerie - osobnosti, jak je neznáme. ISBN 80-901792-7-4.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mao Jüan-sin na Wikimedia Commons
