Manduchaj

Manduchaj
Narození	1449; Mongolsko
Úmrtí	1510 (ve věku 60–61 let); Mongolsko
Potomci	Turbolad, Barsu-Bolod, Ulsbold, Arsbold, Ochirbold, Arbold a Dajan-chán
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manduchaj Chátún (mongolsky: Мандухай хатан, čínsky: 满都海哈屯; pinyin: Mǎndūhǎi Hātún), také Manduchaj Secen Chátún (mongolsky Мандухай сэцэн хатан, neboli královna Manduchaj Moudrá), (c. 1449–1510) byla chátún (šlechtický titul, ženská alternativa k „chánovi“) v Severním Jüanu v Mongolsku. Spolu se svým manželem Dajan-chánem opět sjednotila znepřátelené mongolské kmeny.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Manduchaj byla jedinou dcerou Chorosbaje, čingsanga (velkého rádce) z kmene Ongudů ve východním Mongolsku. Její rodina byla aristokratická. V 18 letech se provdala za Manduul-chána, který vládl Mongolské říši v letech 1473–1479 a kterému porodila dceru. Manduchaj byla tímto upřednostněna před Jungin Chabartu, neplodnou první ženou Manduul-chána.

Po zavraždění Manduul-chána v roce 1479 jeho vlastním rádcem Eslem, špiónem dynastie Ming, zůstal trůn bez dědice. Manduchaj se přestala skrývat a adoptovala sedmiletého sirotka Bátú Möngkeho, syna zesnulého Bajan Möngkeho z kmene Bordžiginů, přímého potomka Čingischána. Manduchaj prohlásila Bátú Möngkeho posledním žijícím potomkem Čingischána, Dajan-chánem, a odmítla sňatek nabídnutý mocným šlechticem Unuboldem. I přesto zůstal Unubold, jakožto potomek mladšího bratra Čingischána Hasara, věrný Manduchaj a malému chánovi.

Vládkyně Mongolska[editovat | editovat zdroj]

Manduchaj velela Mongolům ve válce proti Ojratům (kmen ze západní části Mongolska), které porazila. Po letech utlačování a válčení s tímto západním kmenem Manduchaj a Dajan-chán potrestali Ojraty ustanovením těchto zákonů:

Hřebeny přileb nesmí překročit délku dvou prstů
Maso jezte bez nože
Nenazývejte vaše ger (jurty) ordonem („palácem“)
Před chánem klečte na kolenou

Kmen Ojratů přijal vše až na druhé pravidlo. Její ohromující vítězství nad Ojraty jí vrátilo respekt Bordžiginů (Altan Urug – říšský klan Čingischána a jeho následovníků).

Když Bátú Möngke dosáhl devatenácti let, Manduchaj se za něj vdala, a tím převzala úplnou kontrolu nad Mongoly. Kmen Ojratů se znovu vzbouřil proti východním Mongolům a Manduchaj musela proti nim znovu vést svou armádu. Během bojů byla těhotná, ale i přesto bojovala. Po jedné dlouhé bitvě porodila chlapce dvojčata. Západní Mongolové byli opět pokořeni.

Od roku 1480 Dajan-chán a Manduchaj zvýšili tlak na teritorium čínské dynastie Ming, protože byli až příliš blízko mongolských hranic a také zabili mongolského velvyslance. K zastavení Manduchaj a Dajan-chána dynastie Ming rychle dostavěla Velkou zeď. Dynastie Ming také začala používat nové střelné a palné zbraně k zastavení jejich vojsk a v oblasti Ordos rozmístila vojáky, aby hlídali Čínu. Manduchaj a Dajan-chán přesto pokračovali s nájezdy na říši dynastie Ming.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Manduchaj zemřela v roce 1510. Podle nejvěrohodnějších zdrojů zemřela přirozenou smrtí. Některé legendy však tvrdí, že byla zavražděna dvojitým agentem dynastie Ming nebo jednou z manželových konkubín. Stejně jako hrob Čingischána a dalších velkých chánů nebyl ani její hrob nikdy nalezen.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mandukhaï Khatun na francouzské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Davis-Kimball, Jeannine (2002). Warrior Women, An archaeologist's Search for History's Hidden Heroines. Warner Books, Inc. pp. 226–22. ISBN 0-446-52546-4.
Weatherford, Jack (2010). The Secret History of the Mongol Queens: How the Daughters of Genghis Khan Rescued His Empire. Crown. ISBN 978-0-307-40716-0.