Luo Čang-lung

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luo Čang-lung
Narození30. listopadu 1896
Úmrtí3. února 1995 (ve věku 98 let)
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcečlen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Luo Čang-lung je čínské jméno, v němž Luo je příjmení.

Luo Čang-lung (čínsky pchin-jinem Luó Zhānglóng, znaky zjednodušené 罗章龙, tradiční 羅章龍; 30. listopadu 1896 – 2. února 1995) byl čínský komunistický revolucionář a odborář, ve 20. letech jeden z předních představitelů Komunistické strany Číny, člen nebo kandidát jejího ústředního (výkonného) výboru v letech 1923–1931 a byra ústředního výkonného výboru v letech 1923–1925, krátce předseda Všečínské federace odborů (1930–1931). Roku 1931 se postavil proti vedení strany a byl z ní vyloučen. Poté působil jako profesor ekonomie na různých univerzitách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Luo Čang-lung se narodil 30. listopadu 1896 v okrese Liou-jang na východě provincie Chu-nan. Studoval na střední škole v Čchang-ša, na níž se seznámil s Mao Ce-tungem, Cchaj Che-senem a dalšími mladíky, kteří založili Novou lidovou studijní společnost (Sin-min sü-chuej). V létě 1918 s Mao Ce-tungem do Pekingu nastoupili studium na Pekingské univerzitě. Roku 1919 se účastnil hnutí 4. května.

Počátkem roku 1920 se podílel na organizaci Společnosti pro studium Marxova učení na Pekingské univerzitě[1] a v říjnu 1920 ho Čang Kuo-tchao uvedl mezi první pekingské komunisty, načež se v listopadu stal členem Socialistického svazu mládeže Pekingské univerzity. Později se stal tajemníkem pobočky Komunistické strany Číny na Pekingské univerzitě. Zapojil se do odborového hnutí,[1] v roce 1921 se podílel na založení Dělnického týdeníku. V listopadu téhož roku se podílel na vedení generální stávky železničářů v Lung-chaji, v roce 1922 se podílel na vedení srpnové stávky železničářů v Čchang-sin-ťianu a říjnové stávky dělníků v dole Kchaj-luan a v únoru 1923 se podílel na organizaci stávky na železnici Peking – Chan-kchou. V červnu 1923 se zúčastnil III. sjezdu KS Číny v Kantonu, na kterém byl zvolen členem ústředního výkonného výboru a pětičlenného ústředního byra. Po sjezdu se stal účetním ústředního výboru KS Číny[1] a spolu s Čchen Tu-siouem a Mao Ce-tungem byl zodpovědný za každodenní práci vedení strany.

V květnu 1924 převzal řízení oddělení propagandy ústředního výkonného výboru KS Číny (do ledna 1925). Po absolvování Pekingské univerzity v roce 1924 se zúčastnil V. kongresu Komunistické internacionály a následně IV. kongresu Světové federace pracovníků v dopravě v německém Hamburku a byl zvolen čínským tajemníkem federace. Po návratu do Číny byl pověřen redigováním časopisu Čínský dělník. V lednu 1925 se zúčastnil IV. sjezdu KS Číny v Šanghaji, kde byl zvolen kandidátem ústředního výkonného výboru.[1] v únoru 1926 se stal generálním ředitelem Čínského národního odborového svazu železničářů. v únoru 1927 se stal členem chupejského provinčního výboru KS Číny a vedoucím jeho oddělení propagandy a tajemníkem stranického výboru města Chan-kchou.

V květnu 1927 se stal členem ústředního byra KS Číny ve Wu-chanu, tajemníkem wuchanského městského výboru strany, nadále vedl oddělení propagandy chupejského provinčního výboru KS Číny. V květnu téhož roku byl na V. sjezdu KS Číny ve Wu-chanu zvolen členem ústředního výboru.[1] Na podzim téhož roku se stal výkonným členem akčního výboru pro provincii Chu-nan a podílel se na vedení povstání podzimní sklizně. V roce 1928 se zúčastnil VI. sjezdu KS Číny v Moskvě, na němž byl zvolen kandidátem ústředního výboru.[1] Roku 1930 byl zvolen předsedou Všečínské federace odborů místo Siang Jinga.[2] S dalšími odborovými a stranickými funkcionáři ze Šanghaje a okolí (Che Meng-siung a další) se stavěl proti politice Li Li-sana,[1] v lednu 1931 se se svými stoupenci postavil i proti obnovenému vedení strany (Siang Čung-fa, Čou En-laj, Čang Kuo-tchao, Siang Jing, Wang Ming, Čchen Jü, Lu Fu-tchan, Sü Si-ken, Žen Pi-š’), jeho skupina začala organizovat vlastní stranické orgány, za což byl koncem ledna obratem vyloučen ze strany[1] a odvolán z vedení odborů.[2]

Většina jeho společníků včetně Che Meng-siunga byla vzápětí zatčena kuomintangskou policií, Luo Čang-lung unikl se štěstím, protože odcestoval ze Šanghaje. I on byl roku 1933 zatčen, po propuštění vyučoval ekonomii na Chenanské univerzitě, Severozápadní univerzitě, Západočínské univerzitě Concordia, Chunanské univerzitě atd. V roce 1947 se vrátil učit na Chunanskou univerzitu v Čchang-ša, v roce 1953 byl přeložen na Střední a jižní vysokou školu financí a ekonomie, která byla později rozšířena na Chupejskou univerzitu.

V letech 1978, 1983 a 1988 byl vybrán do celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (do 1993).

Zemřel 3. února 1995 v Pekingu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 罗章龙 na čínské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h SAICH, Tony. The Origins of the First United Front in China: The Role of Sneevliet (alias Maring). [s.l.]: Brill, 1991. ISBN 9004091750. S. 642–643. 
  2. ↑ a b LEE, Lai To. Trade Unions in China: 1949 To the Present. Singapore: National University of Singapore Press, 1986. Dostupné online. ISBN 9971-69-093-4. S. 13. (angličtina) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

3. ústřední byro ÚVV KS Číny (červen 1923 – leden 1925)
členové ústředního byra
Čchen Tu-siou (předseda ústředního výkonného výboru) • Cchaj Che-sen • Mao Ce-tung • Luo Čang-lung • Tchan Pching-šan (do srpna 1923)
od srpna 1923 i
Vedoucí ideologové Komunistické strany Číny
ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace
předsedové
Ting Kuan-ken (1997–2002) • Li Čchang-čchun (2002–2012) • Liou Jün-šan (2012–2017) • Wang Chu-ning (2017–2022) • Cchaj Čchi (2022– )
místopředsedové
Li Tchie-jing (1997–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Čchen Č’-li (2002–2007) • Liou Jen-tung (2007–2017) • Liou Čchi (2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Kuo Ťin-lung (2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Sun Čchun-lan (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )
ústřední vedoucí skupina pro organizaci a propagandu (1970–1975)
ústřední skupina pro propagandu (1966–1977)
ústřední vedoucí skupina pro propagandu a ideologii (1982– )
vedoucí
Kchang Šeng (1970–1975)
Čchen Po-ta (1966–1970) • Jao Wen-jüan (1970–1976) • Keng Piao (1976–1977)
Chu Čchiao-mu (1982–1987) • Chu Čchi-li (1987–1989) • Li Žuej-chuan (1989–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002); od roku 1997 spojeno s úřadem předsedy ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace
vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny
Li Ta (1921–1922) • Cchaj Che-sen (1922–1923) • Luo Čang-lung (1924–1925) • Pcheng Šu-č’ (1925–1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Luo Čchi-jüan (1927–1928) • Cchaj Che-sen (1928) • Li Li-san (1928–1930) • Šen Ce-min (1931) • Čang Wen-tchien (1931–1934) • Wu Liang-pching (1935–1937) • Čang Wen-tchien (1937–1942) • Lu Ting-i (1943–1952) • Si Čung-sün (1953–1954) • Lu Ting-i (1954–1966) • Tchao Ču (1966–1967) • Wang Li (1967–1968) • Čang Pching-chua (1977–1978) • Chu Jao-pang (1978–1980) • Wang Žen-čung (1980–1982) • Teng Li-čchün (1982–1985) • Ču Chou-ce (1985–1987) • Wang Žen-č’ (1987–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )
Všečínská federace odborů
předsedové
Li Wej-min (1925–1926) • Su Čao-čeng (1926–1929) • Siang Jing (1929–1930) • Luo Čang-lung (1930–1931) • Luo Teng-sien (1931) • Liou Šao-čchi (1932– ) • Čchen Jün (1948–1953) • Laj Žuo-jü (1953–1958) • Liou Ning-i (1958–1966) • Ni Č’-fu (1978–1993) • Wej Ťien-sing (1993–2002) • Wang Čao-kuo (2002–2013) • Li Ťien-kuo (2013–2018) • Wang Tung-ming (2018– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luo_Čang-lung&oldid=23636748“