Ludvík II. Neapolský
| Ludvík II. Neapolský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. října 1377 nebo 7. října 1377 Toulouse nebo Angers |
| Úmrtí | 29. dubna 1417 (ve věku 39 let) Angers |
| Místo pohřbení | Angers |
| Povolání | panovník, titulární král Neapole a vévoda z Anjou |
| Choť | Jolanda Aragonská (od 1400)[1][2][3] |
| Děti | Ludvík III. Neapolský[1] René I. z Anjou[1][2] Karel IV. z Maine[1] Marie z Anjou[1][2] Jolanda z Anjou[1] |
| Rodiče | Ludvík I.[1] a Marie ze Châtillonu[1] |
| Rod | Valois-Anjouovci |
| Příbuzní | Charles of Anjou a Mary of Anjou (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ludvík II. Neapolský (5. říjen 1377 − 29. duben 1417) byl v letech 1389-1399 králem Neapole a od roku 1384 do své smrti vévodou z Anjou z dynastie Valois-Anjou.
Život
Ludvík II. se narodil v Toulouse jako syn Ludvíka I. a Marie ze Châtillonu. V Angevin, které zahrnovalo Provence, měl soupeře, dědice Neapole, Karla.
Většina provensálských měst se po smrti Ludvíkova otce v roce 1384 vzbouřilo. Jeho matka pak sestavila armádu, se kterou pochodovali od města k městu, aby získali podporu. Ludvík byl v roce 1387 uznán za hraběte z Provence.
V roce 1386, byl nezletilý syn Karla III. Neapolského Ladislav, po otcově smrti vyloučen z následnictví Neapole. 1. listopadu 1389 byl Ludvík korunován králem Neapole avignonským vzdoropapežem Klementem VII. a následujícího roku se zmocnil Neapole. V roce 1399 byl svým protivníkem svržen.
V roce 1409, Ludvík osvobodil Řím od Ladislavovy okupace, v roce 1410, jako spojenec vzdoropapeže Jana XXIII. napadl Ladislava a porazil ho u Roccaseccy (1411). Nakonec Ludvík ztratil neapolskou podporu a musel odstoupit. Jeho nárok na Neapol přešel na jeho syna, Ludvíka III.
V roce 1400 se v Arles oženil s Jolandou Aragonskou.
Syna Ludvíka zasnoubil s Kateřinou Burgundskou, dcerou Jana I. Burgundského. Nicméně poté, co Jan podnítil útok na francouzského dauphina, se Ludvík a jeho žena přidali k Armagnakům. Spojení s Kateřinou bylo zavrženo, což způsobilo nepřátelství burgundského vévody.
Ludvík se nezúčastnil bitvy u Azincourtu, protože měl zánět močového měchýře. Po bitvě uprchl z Paříže a připojil se ke své ženě a dětem v Angers.
Ludvík II. zemřel na zámku v Angers, v srdci Anjou, kde byl také pohřben.
Potomci
Ludvík s Jolandou měli pět dětí:
- Ludvík III. z Anjou
- René I. z Anjou
- Karel z Maine
- Marie z Anjou
- Jolanda (1412-1440)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis II of Naples na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík II. Neapolský na Wikimedia Commons
