Lockheed Martin SR-72
| SR-72 | |
|---|---|
| Určení | Bezpilotní průzkumný letoun (UAV) |
| Výrobce | Lockheed Martin |
| Šéfkonstruktér | Lockheed Skunk Works |
| První let | let prototypu plánován na rok 2023 |
| Zařazeno | ve vývoji |
| Uživatel | v budoucnu Letectvo Spojených států |
| Výroba | výroba prototypu plánována na rok 2018, výroba plnohodnotného letounu je plánována na rok 2023 |
| Vyrobeno kusů | žádný, zatím pouze studie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lockheed SR-72 je hyperzvukový, bezpilotní průzkumný letoun s kombinovaným pohonem proudovými-náporovými motory. Letoun je vyvíjen zvláštním oddělením Lockheed Skunk Works. Filozofie letounu je dosahovat takových rychlostí, které umožní průnik silně bráněným územím s téměř nulovou možností letoun ohrozit. Průlet kritickou oblastí je plánován maximální rychlostí M=6 (cca 7 408 km/h), kterou je letoun schopen udržovat několik minut.
V současnosti je dokončena fáze jedna a je připravována fáze dvě, tzn. stavba technologického demonstrátoru.
Koncept letounu je zahrnut do nově plánované obranné koncepce USA se zaměřením na rizika rostoucí v oblastech Dálného východu a Tichomoří do nichž spadá Rusko a zejména Čínská lidová republika, která významně pokročila ve vývoji výzbroje.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Vývoj letounu začal již v roce 2007 a je rozdělen na tři fáze.
První fáze[editovat | editovat zdroj]
První fáze je fáze studie a vývoje potřebných technologií. Od roku 2007 společnost Lockheed spolupracovala s různými společnostmi na vývoji a testu potřebných technologií potřebných pro použití v budoucím letounu. Například se společností Aerojet Rocketdyne spolupracovala na vývoji motorů.
Druhá fáze[editovat | editovat zdroj]
V druhé fázi Lockheed vyrobí volitelně pilotovaný, jednomotorový, technologický demonstrátor o délce 18 m, u něhož je plánována stavba na rok 2018 a první vzlet v roce 2023.
Třetí fáze[editovat | editovat zdroj]
Ve třetí fázi po otestování demonstrátoru bude stavěn plnohodnotný letoun. Stavba je plánována na rok 2023.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 0
- Rozpětí:
- Délka: cca 30 m
- Výška:
- Nosná plocha:
- Hmotnost prázdného stroje:
- Vzletová hmotnost:
- Pohonná jednotka: 2x kombinovaný proudový-náporový motor
Pohon[editovat | editovat zdroj]
Nová pohonná jednotka je společnou konstrukcí společností Lockheed a Aerojet Rocketdyne. Motor se skládá z kombinace proudového a náporového motoru se společným vstupním otvorem pro nasávání vzduchu a společnou výstupní tryskou. Část proudového motoru bude založena na některém z dostupných motorů Pratt & Whitney F100 nebo General Electric F110, které budou modifikovány, aby byly schopny krátkodobě dosáhnout rychlosti M=3. Po dosažení maximálního výkonu proudové části motoru se zapne náporová část motoru.
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: M=6 (cca 7 408 km/h) po dobu několika minut
- Cestovní rychlost:
- Pádová rychlost:
- Dolet: 5400 km
- Dostup:
- Vytrvalost:
- Zátěž křídel:
- Tah/Hmotnost:
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- Přístrojové vybavení (senzory).
Primárním úkolem letounu je průnik do silně bráněného území za účelem jeho průzkumu.
Zvažována je však i integrace výzbroje do letounu. V úvahu je brán i fakt, že vzhledem k rychlosti letu, mohou být případně používané střely lehčí, protože potřebnou rychlostí již disponuje samotný letoun. Nižší hmotnosti je možné dosáhnout menší zásobou paliva potřebnou pouze pro manévrování v prostoru cíle.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- Časopis Letectví a kosmonautika, ročník 2014, číslo 1, strana 32-34
- Meet the SR-72
