Lilith Love

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Autoportrét, 2011
Let the fork do the talking, 2009

Lilith Love, původním jménem Henriëtte Johanna Ignatia Maria van Gasteren (* 9. září 1964 Sevenum, Nizozemsko), je nizozemská výtvarná fotografka a obrazová umělkyně. Mezi témata, kterými se ve svém díle zabývá jsou například identita, ženy a jejich archetypy, genderová manipulace, svoboda a rovnost.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Lilith byla nejmladší z rodiny se dvěma dětmi. Její otec vyráběl profesionálně dřeváky a pracoval jako pošťák. Od svého mládí milovala psaní, kreslení a vaření. V letech 1983 - 2000 pracovala jako výkonná tajemnice, pak následovalo vzdělání na Schoevers Academie v Nijmegenu.

Od spisovatelky k fotografce[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 začala opět psát. Svou kulinářsko - erotickou historku “Kalfsbraadstuk op tagliatelle met een zachte saus van witte port en kaas” (Telecí pečeně na tagliatelle s jemnou sýrovou omáčkou a bílým portským vínem”) publikovala ve skupině “Raadselige Roos” v roce 2005, publikaci soutěžní prózy a poezie “Literair Café Venray-Region”. Následovaly ilustrace a publikování svých autoportrétů na Internetu, které doplňovala svými příběhy. Nejdříve pomocí webkamery, pak s jednoduchým kompaktním fotoaparátem. V roce 2006 fotografie zcela převzaly písemnou podobu. Od té chvíle vypráví svůj životopis s pomocí zrcadlovky, stativu a dálkového ovládání.

Skandál[editovat | editovat zdroj]

Její práce pravidelně vyvolávala rozhořčení a během výstavy v euregio domě v Mönchengladbachu a konferenční místnosti Rolduc v Kerkrade cenzurována. Její autoportrét “Forgive me father, for….” z konfesní řady “I could ‘ve had religion” se přesto dostal na titulní stránku ranního vydání Sp!ts.

V roce 2012 vystavila svá díla jako jedna z deseti významných limburgských umělců v Pulchri Studio v Haagu, kromě jiného společně s dalšími umělci jako jsou Ted Noten, Charles Eyck a Lei Molin. V tomtéž roce byla její díla poprvé vystavena v nizozemské výstavě v USA: The Wonder of Woman a FotoFestival Naarden, oboje Abteilung Photoville, Brooklyn Bridge Park.

Dokument[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 začala se svým projektem Lilith in da House (Lilith v domě). Dekorací pro autoportréty se staly neznámé a cizí domy. Zároveň se zrodila nová forma fotografie: dokumentace o nemocné s lymskou boreliózou Risja Steeghs, tehdy 21. leté. „Das Haus der Kunsten Limburg” v Roermondu a kromě putovní výstavy vyšla také kniha, oboje pod stejným názvem: Risja, a story by Lilith.

Siebe Weide, ředitel nizozemského muzejního spolku napsal do knížky předmluvu. Hedy d’Ancona napsala doslov a zodpovídala za prezentaci knihy v Amsterdamu. Umělec Lieve Prins napsal úvod k ní. Kromě toho se na tomto projektu podílel také Frans Pollux, spisovatel, novinář a hudebník. Napsal pro Risja báseň nazvanou De danseres (Tanečnice).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2009: 2. cena Photography Masters Cup, Kategorie “Nude” s cyklem Banquet
  • 2010: Nominace Photography Masters Cup s cyklem Piqued
  • 2010: Nominace “Kunstenaar van het Jaar” (Umělec roku) od Stichting Kunstweek (Holandsko)
  • 2011: Nominace “De Gouden Grijns” s cyklem Side-table
  • 2011: Vybrána pro “Zomerexpo”, Gemeentemuseum Den Haag, s cyklem Side table
  • 2011: Nominace Photography Masters Cup, Kategorie “Fine Art“ s cyklem Side-table a Member of the Biking Nation
  • 2012: Nominace Photography Masters Cup, Kategorie “Fine Art“ s cyklem Lumps

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Museum van Bommel van Dam, Venlo (Holandsko)
  • Museum für zeitgenössische Kunst Ikob, Eupen (Belgie)
  • Limburgs Museum, Venlo (Holandsko)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Lilith Love ve Wikimedia Commons