Les Rondes (Martinů)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Les Rondes, H 200 je suita pro hoboj, klarinet, fagot, trubku, dvoje housle a klavír, kterou dokončil Bohuslav Martinů 23. listopadu 1930 v Paříži. Je dedikována Janu Kuncovi, řediteli brněnské konzervatoře.

Popis skladby[editovat | editovat zdroj]

Skladba, jež patří do skladatelova zralého období, má šest částí. Francouzské slovo Rondes označuje řadové (kruhové) tance, sám skladatel je označoval střídavě jako moravské či české tance – vliv harmonické, rytmické i melodické složky lidové hudby je zde ostatně zřetelný.[1] Někteří badatelé spatřují původ inspirace také v ruském kruhovém tanci chorovod, jakož i v hudbě Leoše Janáčka a Igora Stravinského,[2] jiní zdůrazňují vliv jazzu.[3]

Části:

  1. Poco Allegro
  2. Poco Andantine
  3. Allegro
  4. Tempo di Valse
  5. Andantino
  6. Allegro vivo

Premiéra[editovat | editovat zdroj]

Septet byl poprvé uveden dne 16. března 1932 v Paříži za přítomnosti skladatele. Soubor École Normal de Musique vedl klavírista a dirigent Alfred Cortot.[4] „Včera jsem měl velký úspěch se svými tanci […].“, psal potěšeně z Paříže domů rodině.[5] Česká premiéra se konala o více než rok později, 19. června 1933 v Brně. Skladbu provedli posluchači brněnské konzervatoře pod vedením dirigenta Zdeňka Chalabaly. Český rozhlas Praha vysílal septet až 17. března 1937.[6]

Vydání[editovat | editovat zdroj]

Martinů těžko hledal pro skladbu tohoto netradičního nástrojového obsazení nakladatele. „Je teď těžko pro tento smíšený genre najíti nakladatele“, posteskl si v dopise Janu Kuncovi.[7] Nabídl septet nakladatelství Schott, ovšem bez úspěchu. Až v roce 1950 přijalo skladbu nakladatelství Orbis v Praze. Martinů při této příležitosti hledal pro septet jiný název, nakonec se však rozhodl zůstat při původním označení.

V roce 2015 vyšla Les Rondes ve vědecko-kritické edici muzikoložky Jitky Zichové (Institut Bohuslava Martinů) u nakladatelství Bärenreiter (Souborné vydání díla Bohuslava Martinů IV/4, sv. 1). Septet je zahrnut ve svazku spolu se skladbami Serenáda č. 1, H 217, Serenáda č. 3, H 218, Stowe Pastorals, H 335 a Nonet č. 2, H 374. Svazek je opatřen detailní předmluvou a kritickou zprávou, vč. faksimile důležitých pramenů (vše v českém a anglickém jazyce).[8]

Rukopis skladby je uložen částečně v Národním muzeu – Českém muzeu hudby v Praze a v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ŠAFRÁNEK, Miloš. Bohuslav Martinů: život a dílo. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1961. S. 152. 
  2. ↑ MELVILLE-MASON, Graham. Martinů. The Dvořák Society for Czech and Slovak Music Newsletter. Leden 2013, čís. 102, s. 21. 
  3. ↑ SCOTT, Phillipe. Martinů. Fanfare: The Magazine for Serious Record Collectors. Listopad-prosinec 2012, s. 409–410. 
  4. ↑ ZICHOVÁ, Jitka. Unusual scorings. Mixed chamber music by Bohuslav Martinů. [t]akte [online]. Bärenreiter, 1/2006 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ Bohuslav Martinů rodině, 19. 3. 1932, uložen v Centru Bohuslava Martinů v Poličce (dále CBM).
  6. ↑ ZICHOVÁ, Jitka. Předmluva. In: Martinů, Bohuslav a Zichová, Jitka, ed. Les Rondes, H 200; Serenáda č. 1, H 217; Serenáda č. 3, H 218; Stowe Pastorals, H 335; Nonet č. 2, H 374 [hudebnina]. Praha: Bärenreiter Praha, 2015, s. XVI.
  7. ↑ Bohuslav Martinů Janu Kuncovi, 24.01.1933, uložen v Moravském zemském muzeu v Brně.
  8. ↑ Martinů, Bohuslav a Zichová, Jitka, ed. Les Rondes, H 200; Serenáda č. 1, H 217; Serenáda č. 3, H 218; Stowe Pastorals, H 335; Nonet č. 2, H 374 [hudebnina]. Praha: Bärenreiter Praha, 2015.
  9. ↑ HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2. revidované. vyd. Mainz: Schott, 2007. 579 s. ISBN 978-379-5705-657. S. 380. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2. revidované. vyd. Mainz: Schott, 2007. 579 s. ISBN 978-379-5705-657. S. 380. (německy) 
  • MARTINŮ, Bohuslav. Les Rondes, H 200; Serenáda č. 1, H 217; Serenáda č. 3, H 218; Stowe Pastorals, H 335; Nonet č. 2, H 374. Příprava vydání Jitka Zichová. 1. vyd. Praha: Bärenreiter Praha, 2015. 228 s. ISBN 979-0-2601-0793-9. (česky a anglicky) 
  • MIHULE, Jaroslav. Bohuslav Martinů : profil života a díla. Praha: Supraphon, 1974. 261 s. S. 181. 
  • ŠAFRÁNEK, Miloš. Bohuslav Martinů : život a dílo. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1961. 398 s. S. 152. 
  • ZICHOVÁ, Jitka. Předmluva. In: ZICHOVÁ, Jitka. Les Rondes, H 200; Serenáda č. 1, H 217; Serenáda č. 3, H 218; Stowe Pastorals, H 335; Nonet č. 2, H 374. Praha: Bärenreiter Praha, 2015. ISBN 979-0-2601-0793-9. S. XVI-XVII. (česky a anglicky)
  • MELVILLE-MASON, Graham. Martinů. The Dvořák Society for Czech and Slovak Music Newsletter. Leden 2013, čís. 102, s. 21. (anglicky) 
  • SCOTT, Phillipe. Martinů. Fanfare: The Magazine for Serious Record Collectors. Listopad/prosinec 2012, s. 409–410. 
  • Koncerty. Lidové noviny. 19. 6. 1933, roč. 41, čís. 306, s. 3. 
  • Koncerty. Tempo: listy hudební matice. 25. 3. 1936, s. 151. 
  • Z brněnské konzervatoře. Národní listy. 24. 6. 1933, roč. 73, čís. 172, s. 9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Les_Rondes_(Martinů)&oldid=20221986“