Leopold Janikowski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leopold Janikowski
Narození14. listopadu 1855
Dąbrówka u Varšavy
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí8. prosince 1942 (ve věku 87 let)
Zielonka
Německá říše Generální gouvernement
Místo pohřbeníZielonka
Povoláníobjevitel, etnograf, meteorolog a cestovatel
OceněníZlatý záslužný kříž
RodPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ124505719
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Janikowski (14. listopadu 1855 Dąbrówka u Varšavy – 8. prosince 1942 Zielonka) byl polský meteorolog, cestovatel a etnograf.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Leopold Ludwik Janikowski se narodil v Dąbrówce (dnes součástí městského obvodu Białołęka ve Varšavě)[1] rodičům Janovi a Franciszce, rozené Wolkewicz. Byl pokřtěn 22. června 1856 ve farním kostele sv. Jakuba v Tarchomině.[2]

V mládí navštěvoval gymnázium v Kališi. Po svém přestěhování do Varšavy pracoval dlouhou dobu v meteorologickém oddělení varšavské astronomické observatoře.[1]

První expedice do Kamerunu (1882–1886)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1881 Janikowski odpověděl na inzerát, který uveřejnil Stefan Szolc-Rogozinski,[3] dvacetiletý důstojník ruského námořnictva, jenž hledal společníky pro svou plánovanou výzkumnou cestu. Cílem výpravy bylo zřídit v biaferské zátoce geografickou stanici, která měla být základnou pro průzkum hornatých kamerunských oblastí.[4]

Loď Łucja Małgorzata, 1882

Výprava, kterou vedl Stefan Szolc-Rogozinski, Leopold Janikowski a Klemens Tomczek, vyplula z Le Havru 13. prosince 1882 na lugeru (plachetnici) Łucja Małgorzata (francouzsky La Lucie Marguerite), lodi o výtlaku asi 100 tun s francouzskou posádkou. Plavidlo plulo pod francouzskou vlajkou i vlajkou majitele lodi se znakem Varšavy. Mezi 16. a 20. prosincem musela loď kvůli bouři zakotvit v anglickém přístavu Falmouth.[5]

Po návštěvě Madeiry, Kanárských ostrovů a Libérie se 16. dubna 1883 posádka vylodila v přístavu Santa Isabel na španělském ostrově Fernando Pó v guinejském zálivu.[6][7][8] Krátce poté cestovatelé koupili pozemky na ostrově Mondoleh a vybudovaly zde svou základnu.[9] Leopold Janikowski se tehdy zabýval především výstavbou tohoto tábora; po setkání s domorodým lidem Bubi na Fernando Pó pak začal Janikowski studovat jeho zvyky, právo a historii.[10] Později sepsané Janikowského poznatky o kultuře Bubi jsou dle názoru Nuria Fernándeze Morena nejpřesnějším zdrojem informací o politické a vojenské struktuře této etnické skupiny.[11]

Rogoziński a Janikowski podnikli i krátkou třítýdenní výpravu do Gabonu, kde sbírali antropologické a etnografické materiály. Po svém návratu 14. července 1884 u pobřeží Kamerunu zpozorovali německé plachetnice a zjistili, že byl vyhlášen německý protektorát nad říčními oblastmi Kamerunu a Bimbie. Oba dva Poláci se během svého pobytu v Africe aktivně stavěli proti německým snahám o obsazení Kamerunu,[12] což mělo za následek, že byl Janikowski na začátku roku 1885 krátce uvězněn na německé korvetě Bismarck, jejíž posádka si ho spletla s vůdcem výpravy Rogozińským.[9]

Expedice se vrátila do Evropy v létě 1885. Nejprve se cestovatelé vydali do Londýna a Paříže, kde pořádali přednášky a poskytovali rozhovory novinám. Leopold Janikowski byl členem francouzské společnosti Société de géographie a publikoval články v jejím časopise. Poté se výprava vrátila zpátky do Polska.

Mapa Kamerunu (1908)

Polská kolonie[editovat | editovat zdroj]

Zachovaný deník Szolce-Rogozińského dle názoru Bagińského potvrzuje „jeho skutečný záměr...vytvořit druhou svobodnou vlast pro emigranty přišlé z uchvácené domoviny.“[8] Janikowski tuto interpretaci potvrzuje ve své knize z roku 1936:

„Když jsem se v roce 1880 setkal s Rogozińským a když mi prozradil své vědecké plány i jeden z hlavních cílů výpravy, jenž musel skrývat, totiž nalezení vhodného území pro polskou kolonii, která se měla stát budoucím útočištěm pro materiálně a duchovně strádající obyvatele rozděleného Polska, tak mě tento plán naprosto uchvátil a oddal jsem se mu celou svou duší. Osud nám však tento plán nedovolil uskutečnit.“[5]

Druhá expedice do Afriky (1887-1890)[editovat | editovat zdroj]

Počátkem roku 1887 odcestoval Leopold Janikowski podruhé do Afriky, a tentokrát působil poblíž Křišťálových hor (Monts de Cristal) u kmene Mpangue.[1] V prosinci 1889 se kvůli německému obsazení Kamerunu vrátil do Varšavy, a ze své druhé výpravy si přivezl na 1300 různých exponátů.

Etnografická sbírka[editovat | editovat zdroj]

Tato sbírka předmětů z Kamerunu byla vystavena na Janikowského Etnografické výstavě, v roce 1902 pak byla darována Muzeu průmyslu a zemědělství ve Varšavě (Muzeum Przemysłu i Rolnictwa w Warszawie).[1] Časopis Ethnologia Polona ji označil za nejcennější africké exponáty muzea.[13]

V letech 1900–1932 byl Janikowski postupně tajemníkem, zástupcem ředitele, jednatelem ředitele a nakonec správním ředitel této instituce.[1]

V září 1939 byla budova muzea zcela zničena německým bombardováním a následným požárem. Exponáty které nepodlehly zkáze se během války ztratily, a z Janikowského etnografické sbírky tak nezůstalo vůbec nic.[14]

Hrob Leopolda Janikowského

Zielonka[editovat | editovat zdroj]

Za války žili Janikowski a jeho manželka v Zielonce a ukrývali zde Židy ve sklepě pod kuchyní.[15] Leopold Janikowski zemřel v Zielonce 8. prosince 1942 a byl pohřben na hřbitově v Powązkách ve Varšavě. V roce 2022 byla na jeho počest vytvořena nástěnná malba na budově Muzea Zielonka v ulici Kolejowa.[16]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Leopold Janikowski měl syna Stanisława Leopolda Janikowského, který se stal diplomatem.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

7. prosince 1932 mu byl udělen Zlatý záslužný kříž.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Janikowski publikoval své poznatky z cest v několika odborných geografických časopisech; polský Kurier Warszawski na svých stránkách uveřejňoval jeho dopisy. Janikowski byl také autorem knihy V džunglích Afriky. Vzpomínky na polskou expedici do Afriky v letech 1882–90 (W dżunglach Afryki. Wspomnienia z polskiej wyprawy afrykańskiej w latach 1882–90) z roku 1936.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Leopold Janikowski na polské Wikipedii a Leopold Janikowski na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f ŁOZA, Stanisław. Czy wiesz kto to jest?. 1938. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1938. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9. dubna 2015. S. 285. (polsky) 
  2. ↑ Akta stanu cywilnego parafii rzymskokatolickiej św. Jakuba w Warszawie. [dostęp 2016-07-31]. Archivováno 6. 1. 2018 na Wayback Machine.
  3. ↑ "Wedrowiec" No. 247, Warszawa, 1881.
  4. ↑ Zeměpis. Světozor. 21. 7. 1882, roč. 16, čís. 30, s. 360. Dostupné online [cit. 2023-06-08]. 
  5. ↑ a b JANIKOWSKI, Leopold. W dżunglach Afryki. Wspomnienia z polskiej wyprawy afrykańskiej w latach 1882-90. 1936. vyd. Warsaw, Poland: Wydawnictwo Ligi Morskiej I Kolonjalnej; Skład Główny: Instytut Wydawn. Bibljoteka Polska S. A., 1936. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9. dubna 2015. S. 8. (polsky) 
  6. ↑ Warsaw, 1889, Wyprawa S. S. Rogozińskiego. Żegluga wzdłuż brzegów Zachodniej Afryki na Lugrze Łucja-Małgorzata 1882–1883.
  7. ↑ The Geographical journal By Royal Geographical Society 1893. S 49.
  8. ↑ a b BAGINSKI, Henryk. The Sixtieth Anniversary of Rogozinski's Expedition to the Cameroons. The Geographical Journal. The Royal Geographical Society, 1944, s. 72–75. DOI 10.2307/1789068. JSTOR 1789068. 
  9. ↑ a b Swedish Ventures in Cameroon, 1883-1923, Trade and Travel, People and Politics, Shirley Ardener
  10. ↑ JANIKOWSKI, Leopold. L'ile De Fernando-Poo, Son Etat Actuel Et Ses Habitants. Bulletin De La Société De Géographie, Septième Série. - Tome Septième. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1886. (francouzsky) 
  11. ↑ FERNANDÉZ MORENO, Nuria. Bubi Government at the End of the 19th Century: Resistance to the Colonial Policy of Evangelization on the Island of Bioko, Equatorial Guinea. Nordic Journal of African Studies 2013. 22(1&2). S. 23–48.
  12. ↑ Cameroon History for Secondary Schools and Colleges: The colonial and post-colonial periods, Verkijika G. Fanso, Macmillan, 1989, S 18.
  13. ↑ Ethnologia Polona By Instytut Historii Kultury Materialnej (Polska Akademia Nauk) 1975 https://books.google.com/books?id=cuJJAAAAIAAJ&q=Janikowski
  14. ↑ Ethnographic Museum History Historia - Ethnomuseum [online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-14. 
  15. ↑ Archiwum Historii Mówionej - Wiktor Łabudziński http://ahm.1944.pl/Wiktor_Labudzinski/1
  16. ↑ Mural łączący historię ze współczesnością. Urząd Miasta Zielonka. https://www.zielonka.pl/aktualnosc-5390-mural_laczacy_historie_ze.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leopold_Janikowski&oldid=23207703“