Legování

Označení nástrojové oceli legované chromem a vanadem

Legování (z něm. legieren, od lat. ligare, spojovat, svazovat) je metalurgický postup zlepšování vlastností kovu či slitiny kovů přidáním příměsi dalších látek – legur, legujících prvků. Ty se přidávají buď již při vsázce nebo až po roztavení kovu. Příkladem je výroba oceli. Při slévání drahých kovů označuje legování přimísení přísady pro dosažení žádoucí ryzosti, barvy a podobně.

Legování oceli

Související informace naleznete také v článku Výroba oceli.

Legovaná ocel vzniká přidáním jiných kovů (prvků) do nízkouhlíkaté oceli. Nejčastěji je to molybden, mangan, nikl, chrom, vanad a křemík, často v kombinaci, například chrom-vanadiová nástrojová ocel nebo CrMo. Podle množství legujících prvků se rozlišují oceli nízkolegované (do 4 % jiných kovů), středně legované (5–10 %) a vysokolegované (nad 10 %), mezi něž patří také korozivzdorné oceli.

Odkazy

Související články

• Korozivzdorná ocel
• Ocel
• Třídy oceli