Latif al-Ani
| Latif al-Ani | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1932 Karbalá |
| Úmrtí | 18. listopadu 2021 (ve věku 88–89 let) Baghdad Medical City |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Povolání | fotograf |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Latif al-Ani (1932, Bagdád, Irák – 18. listopadu 2021)[1] byl irácký fotograf, nejznámější jako „otec irácké fotografie“ díky svým fotografickým sériím kombinujícím starověká i moderní témata. Během své aktivní kariéry od 50. do konce 70. let 20. století zaznamenal irácký způsob života, který se rychle ztrácel, když země vstoupila do modernizačního programu. Dokumentoval lidi, starověké památky a mnoho aspektů městského života v Iráku. Po vzestupu Saddáma Husajna přestal fotografovat a zjistil, že není schopen udržet svůj dřívější optimistický výhled na budoucnost Iráku.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Latif al-Ani se narodil v Bagdádu v roce 1932.[2] Během jeho dětství působilo v Iráku relativně málo komerčních fotografů. Sociální a náboženské zákazy pořizování obrazů a obrazových znázornění znamenaly, že Irák fotografii a kinematografii přijal relativně pozdě. Hrstka fotografů a filmařů, jako jsou Abdul-Karim Tiouti a Murad al-Daghistani, působila v Basře a Mosulu od konce 19. století a počátku 20. století, ale příležitost naučit se fotografické řemeslo byla pro mladé Iráčany vzácná.[3] Teprve koncem 40. let, kdy byl Al-Ani adolescentem, se počet komerčních fotografických ateliérů ve velkých iráckých městech, včetně Bagdádu, rozšířil.[4]
Al-Ani se poprvé setkal s fotografií, když jako chlapec pomáhal svému staršímu bratrovi v obchodě v ulici Mutanabbi, který sousedil s ateliérem židovského fotografa jménem Nissan. Mladý Al-Ani byl fotografií fascinován, a tak mu jeho bratr kolem roku 1947, kdy bylo al-Animu 15 let, koupil fotoaparát Kodak box. Poté fotoaparát už téměř nikdy nepustil z ruky.[5] Jeho nejranější fotografie byly každodenní scény a objekty v jeho bezprostředním okolí – pouliční život, palmy, rostliny, tváře a lidé na střechách. Tento typ záběrů se stal opakujícím se tématem jeho práce.
V padesátých letech využil příležitosti k zahájení fotografické kariéry. Přítel al-Ani, Aziz Ajam, pracoval jako redaktor interního časopisu společnosti Iraqi Petroleum (IPC). Al-Ani tam požádal o stáž a v roce 1954 začal pracovat pod vedením Jacka Percivala a stal se jeho učněm. Během práce u IPC se al-Ani naučil všechny aspekty fotografie, včetně letecké fotografie.[6] Jako zaměstnanec IPC pořídil pod Percivalovým dohledem fotografie pro arabský časopis společnosti Ahl al-Naf (People of Oil).[7]
V roce 1960 založil na Ministerstvu informací odbor fotografie (později přejmenovaný na Ministerstvo kultury). V té době byl jedním z mála lidí v Iráku, kteří věděli, jak vyvolávat barevné fotografie.[8] Najal si asistenta Halima al-Khatata, který se později stal známým fotografem.[9] Jeho oddělení vydávalo časopis Nový Irák (v pěti jazycích: arabštině, kurdštině, angličtině, francouzštině a němčině), který byl distribuován zahraničním diplomatickým komunitám a mezinárodním organizacím působícím v Iráku.[10] Během tohoto období Al-Ani hodně cestoval a dokumentoval irácký společenský život, kulturu, průmysl, zemědělství, dělníky, stroje a rozvoj v zemi. Tento typ práce nejen dobře odpovídal vlastním zájmům Al-Aniho, ale také odpovídal vládní socialistické agendě.
V důsledku toho, že zaznamenával takzvaný irácký zlatý věk, byl al-Ani označován jako „otec irácké fotografie“.[11]
V sedmdesátých letech byl jmenován vedoucím fotografie v Irácké zpravodajské agentuře.[12] To mu poskytlo další příležitosti k dokumentaci sociálního a kulturního života Iráku. Po celou dobu své kariéry se cítil nucen zaznamenat způsob života své doby, jelikož se obával, že bude ztracen, až se země pustí do období „modernizace“. Al-Ani byl optimista a „chtěl ukázat Irák jako civilizované moderní místo“. Zároveň byl hrdý na starou iráckou, sumerskou a mezopotámskou minulost.[13]
Al-Ani měl instinkt k tomu, aby srovnal vrstvy starověkého uměleckého dědictví Iráku s výrazně moderními tématy. Jeho dílo bylo ovlivněno iráckými umělci z poloviny 20. století, včetně Jawada Saleema.[14] Například jeho portrét amerického páru v Ctesiphonu zobrazuje americký pár, který přijel na návštěvu Taq Kisra (oblouk v Ctesiphonu), zatímco poslouchají staršího beduínského muže sedícího na zemi, jak hraje na rabab.[15]
V 60. a 70. letech se těšil mezinárodnímu úspěchu, pracoval a vystavoval na Středním východě, v Evropě a ve Spojených státech. Přestal však fotografovat v roce 1979, kdy režim Saddáma Husajna zakázal fotografování na veřejnosti. Fotografování na veřejnosti bylo nejen nebezpečné, ale al-Ani ztratil svůj optimistický výhled na budoucnost Iráku.[16]
Po jeho odchodu do důchodu byla práce al-Aniho přibližně na 40 let prakticky zapomenuta.[17] Al-Ani si vzpomněl, že se v roce 2005 zastavil ve zpravodajském kiosku, kde rozdávali kalendáře zdarma – a při prohlídce si uvědomil, že více než polovina fotografií byla jeho vlastní prací, ale byla reprodukována bez jakéhokoli uvedení autora, protože nikdo nevěděl, kdo snímek fotografoval.[8] Jeho příspěvek k iráckému umění a kultuře „znovuobjevil“ tým z Nadace Ruya, který pracoval na zachování uměleckého dědictví Iráku a narazil na jeho sbírku.[18] Na konci roku 2017 uspořádali samostatnou výstavu prací Al-Ani v londýnské galerii Coningsby. Tato událost v kombinaci s vydáním monografie o umělci vyvolala značný zájem o fotografa a jeho práci.[10]
Práce
[editovat | editovat zdroj]Většina jeho fotografií je černobílá pořízená na svitkový film 6x6 cm. Jeho schopnost kombinovat irácké starověké umělecké dědictví do současného formátu naznačuje, že byl ovlivněn iráckými umělci z poloviny 20. století, včetně Jawada Saleema.[19]
Stejně jako u mnoha iráckých umělců byla velká část jeho archivu zničena nebo vypleněna během americké invaze do Iráku v roce 2003.[20] Archiv Arab Image Foundation přesto má jeho několik stovek dochovaných fotografií.
Vybraný seznam publikovaných fotografií
- Lady in the Eastern Desert (Dáma ve východní poušti)
- US Couple in Ctesiphon (Americký pár v Ctesiphonu)
- Haidar-Khana Mosque, ulice Rashid, Bagdád (Mešita Haidar-Khana)
- Building the Darbandikhan Dam (Stavba přehrady)
- Al Malak, Bagdád
- Architecture in Baghdad, Bab Al Muadham (Architektura v Bagdádu)
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Památník svobody, Umma Park, Bagdád, 1961 -
Malwiya, Samarra, 1960 -
Modelka, Bagdád, 1956 -
Murjanská mešita, Bagdád, 1962 -
Taq-i Kisra, Bagdád, 1963 -
Tradiční trh, Bagdád, 1961 -
Ulice Al Rasheed, Bagdád, 1960
Dědictví
[editovat | editovat zdroj]O autorovi se píše v následujících knihách:
- Tamara Chalabi and Morad Montazami, Latif Al Ani, Hajte Cantz, 2017, ISBN 978-3-7757-4270-2
- Hoor Al Qasimi, Kathleen Butti and Muʼassasaẗ al-Šāriqaẗ li-l-funūn, Latif Al Ani: Through the Lens, 1953–1979, Sharjah Art Foundation, 2018
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Latif al-Ani na anglické Wikipedii.
- ↑ وفاة المصور الصحفي الرائد لطيف العاني (arabsky)
- ↑ Some sources state that he was born in Karbala; See for example, M. Gronlund's „How Latif Al Ani captured Iraq’s golden era through a lens“ in The National 6 May 2018, Online:, but all sources appear to agree that he grew up in Baghdad
- ↑ Kalash, K., „In Digital Technology, Solar Photography is a Time-immemorial Profession“, Iraq Journal, Online:
- ↑ „The First Photographers“, Iraq National Library and Archives, Online: Archivováno 6. 3. 2019 na Wayback Machine. (translated from Arabic)
- ↑ Ruya Foundation, From the air, I saw things in a different way: photographer Latif al Ani reflects on his life and work, May 1, 2015
- ↑ Leech, N., „Latif Al Ani: chronicler of modernity in a now vanished Iraq“, The National 11 July 2017 Online:
- ↑ Gray, L. A., „Through the Lens 1953–1979: Latif al-Ani“, Art Asia Pacific July–August, 2018 Online: Archivováno 24. 10. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ a b Holledge, E., „Capturing the Social Fabric“ Gulf News, 13. 12. 2017 Online:
- ↑ Hatje Cantz (publisher), „Interview with Latif al-Ani“ 2017, Online:
- ↑ a b Pelletier, M., „Images of a Vanished World“, Apollo Magazine 7. 12. 2017 Online:
- ↑ Holledge, E., „Capturing the Social Fabric“ Gulf News, 13. 12. 2017 Online:; Pelletier, M., „Images of a Vanished World“, Apollo Magazine, 7. 12. 2017 Online:
- ↑ Waters, L., „Happy Tourists, Hula Hoops, Architectural Wonders: Iraq a You've Never Seen“, The Telegraph (UK), 7. 12. 2017, Online:
- ↑ Smyth, D., „The founding father of Iraqi photography gets his first London show“, British Journal of Photography, 16. 11. 2017 Online:
- ↑ Wullschlager. J., „Latif Al Ani and Iraq’s Golden Age“, Financial Times, (UK) 2. 12. 2017 Online:
- ↑ Leech, N., „Latif Al Ani: Chronicler of Modernity in a Now Vanished Iraq“, The National 11 July 2017 Online:; David, C., „With or Without Consent: Latif al-Ani's Iraq“, Al Nafas Magazine,February, 2016, Online:
- ↑ „Latif al-Ani:Interview“, Studio International 1 May 2018 Online:; „Driven underground by Saddam, 'Iraq's greatest photographer' Latif Al Ani is honored at last“, CNN News, 17. 11. 2018 Online:
- ↑ Arango, T., „Picturing Iraq in a Bygone Era“, New York Times, Online:
- ↑ Arab British Centre, „The Ruya Foundation Presents Latif al-Ani“ Online:
- ↑ Latif Al Ani and Iraq’s Golden Age. Financial Times (UK) [online]. [cit. 2020-11-25]. Wullschlager. J., 2. 12. 2017. Dostupné online.
- ↑ The founding father of Iraqi photography gets his first London show | 1854 Photography. British Journal of Photography [online]. [cit. 2020–11–25]. Smyth, D., 16. 11. 2017. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Latif al-Ani na Wikimedia Commons - Arab Image Foundation – digitální zdroj, který v současné době digitalizuje stovky fotografií vytvořených Latif al-Ani a dalšími arabskými fotografy]
- http://www.iraqsinvisiblebeauty.com/ – dokumentární film o životě a díle Latifa Al Aniho
