LGBT práva v Monaku
Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Monaku mohou setkávat s právními komplikacemi neznámými pro většinovou populaci. Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je zde legální. Páry stejného pohlaví a domácnosti jimi tvořené však nemají rovný přístup ke stejné právní ochraně jako různopohlavní manželské páry.
Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity[editovat | editovat zdroj]
Stejnopohlavní sexuální styk je legální. Veškeré trestní zákony za homosexuální akty byly zrušeny v roce 1973 při přebírání francouzských zákonů.[1] Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je 15 let.[2]
Transgedner[editovat | editovat zdroj]
Stejnopohlavní soužití[editovat | editovat zdroj]
Monako nedává stejnopohlavnímu soužití žádnou právní úpravu, čímž se stává poslední a jedinou zemí Západní Evropy, která tak dosud neučinila.[3]
Nicméně v rozhovoru uskutečněném v listopadu 2010 zmínil Jean-Charles Gardetto [4], člen monackého parlamentu a právník, že se připravuje návrh zákona o soužití heterosexuálních i homosexuálních párů.[5]
18. června 2013 předložila opoziční strana Union Monésasque návrh novely zákona o genderově-neutrálním soužití.[6] Prezident Komise za ženská a rodinná právas sdělil, že veřejná debata na téma návrhu začne koncem roku 2015.[7]
Služba v armádě[editovat | editovat zdroj]
Monako nemá žádnou vlastní armádu, nicméně působí v ní Národní garda. Francie, která odpovídá za obranu země, umožňuje gayům, lesbám a bisexuálům otevřeně sloužit v armádě.
Adopce a plánování rodiny[editovat | editovat zdroj]
Páry stejného pohlaví nemohou osvojit děti.[3]
Právní ochrana[editovat | editovat zdroj]
Ústava se nijak nevyjadřuje k diskriminaci nebo harašmentu jiných sexuálních orientací nebo genderových identit. Žádná z aktivních politických stran dosud veřejně nedeklarovala svoji podporu právům LGBT. Ústava garantuje všem občanům země obecná občanská práva, včetně rovnosti před zákonem, rovného zacházení, ochrany soukromí, náboženské svobody a svobody projevu.
V červnu 2011 přijala monacká Národní rada anti-diskriminační zákon a zákon proti harašmentu.[8] V souladu s legislativním procesem by přijetí zákona Radou znamenalo pro hlavu monackého knížectví šestiměsíční lhůtu pro zveřejnění svého postoje k jeho budoucnosti:
- buď vyjádří svoji podporu zákonu, případně jej nepatrně pozmění (bez odstranění jeho klíčového jádra) k větší dokonalosti. V tomto případě měl jednoroční lhůtu od konce prvního půlroku od jeho předložení Radě a následné legislativní procedury
- nebo ukončí legislativní proces. Toto rozhodnutí je vysvětlené deklaračním čtení na veřejném slyšení. To může následovat také veřejná debata.
Hlavními body týkajícími se LGBT byly:
- Článek 1 jasně zakazuje diskriminaci směrem k: "jinému pohlaví, skutečné či domnělé sexuální orientaci, společneského či občanského statusu nebo rodinné situaci"
- Článek 3 aplikuje tento zákaz na pracovněprávní vztahy ve veřejném a soukromém sektoru, styk s úřady, přístupu ke zboží a službám (ubytování nebylo výslovně zahrnuto v této kategorii), rodinné vztahy, přístup k rekreačním, kulturním a veřejným akcím apod.
- Článek 8 upřesňoval, že diskriminace na pracovišti není: přístup zaměstnavatele, pracovní podmínky, odměňování, disciplinární opatření a ustanovení týkající se výpovědi.
- Článek 9 zakazuje na pracovišti sankciování, propouštění či jiné diskriminační zacházení s kategoriemi osob zmíněnými v článku 1
Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]
Většina Monačanů se hlásí ke Katolické církvi, což znamená, že na homosexualitu a crossdressing obecně nahlížejí jako na cosi amorálního. Monaco navíc není členskou zemí EU, které je podmíněné určitým standardem ochrany LGBT práv. Nicméně Monaco a jeho obyvatelstvo je velmi kulturně i ekonomicky ovlivněné úzkými vztahy s Francií.
Monackou LGBT komunitu podporuje několik zdejších gay friendly uskupení.[9] Žádná oficiální místa pro gaye zde však nefungují. Tuto roli přebírají blízká francouzská města Marseille, Nice a Lyon.
Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]
| Legální stejnopohlavní styk |  (1793)
|
| Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace | (1793)
|
| Anti-diskriminační zákony v nenávistních projevech a násilí | (2005)[10]
|
| Anti-diskriminační zákony v zaměstnání | 
|
| Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám |
|
| Stejnopohlavní manželství |
|
| Stejnopohlavní soužití | (Navrženo)[7][11]
|
| Adopce dítěte partnera |
|
| Společná adopce dětí stejnopohlavními páry |
|
| Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě |
|
| Možnost změny pohlaví |
|
| Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy |
|
| Náhradní mateřství pro gay páry |
|
| MSM smějí darovat krev | 
|
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Monaco na anglické Wikipedii.
- ↑ old.ilga.org [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-22.
- ↑ National Laws - Legislation of Interpol member states on sexual offences against children - Monaco. www.interpol.int [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-05.
- ↑ a b Rainbow Europe Country Index. ilga-europe.org [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-30.
- ↑ www.conseil-national.mc [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-01.
- ↑ Monacohebdo.mc, "Les cas de discrimination existent", question : "Vous aviez en projet de proposer un texte sur le concubinage ?", 8 November 2010 (French)
- ↑ (francouzsky) n°207 Proposition de loi relative au Pacte de vie commune Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ a b Homosexual unions could be an option in Monaco from 2017
- ↑ (francouzsky) n° 198 - Proposition de loi relative à la protection contre la discrimination et le harcèlement, et en faveur de l’égalité entre les hommes et les femmes Archivováno 17. 5. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Archivovaná kopie. monacogaybars.com [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ old.ilga.org [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-19.
- ↑ Proposition de loi relative au pacte de vie commune. www.conseil-national.mc [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23.
