Kultura Liang-ču

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kultura Liang-ču na mapě Číny

Kultura Liang-ču (čínsky pchin-jinem Liángzhǔ wénhuà, znaky 良渚文化, 3400–2250 př. n. l.) je označení pro pravěkou neolitickou kulturu rozšířenou ve východní Číně v oblasti Changčouské zátoky a jižně a východně od jezera Tchaj-chu. Vliv kultury Liang-ču dosahoval na severu až do Šan-si, na jihu až do Kuang-tungu.[1] Předchůdkyněmi kultury Liang-ču byly kultura Sung-ce (v oblasti jezera Tchaj-chu) a kultura Che-mu-tu (jižně od Changčouského zálivu).

Pojmenována je podle naleziště a hlavního centra kultury Liang-ču, ležícího v městském obvodu Jü-chang, rozkládajícího se severně od městského centra Chang-čou. Liang-ču bylo objeveno čínským archeologem Š’ Sin-kengem roku 1936.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pro kulturu Liang-ču byla charakteristická výrazná sociální diferenciace, projevující se bohatou výbavou hrobů příslušníků elit,[2] obsahující předměty z nefritu, hedvábí, slonoviny a lakové výrobky, zatímco keramika byla nalezena v hrobech chudších členů společenství. Rozdělení společnosti na sociální vrstvy, zřejmé z odlišné pohřební výbavy mezi vysoce a nízce postavenými společenskými skupinami, naznačuje, že liangčuská kultura byla obdobím raného státu. V Liang-ču přitom vzniklo nadregionální centrum městského charakteru, jehož elity zaujímaly nadřazené postavení nad lokálními centry.[3] Analýza DNA z nalezených koster provedená roku 2007 ukázala vysoké frekvence haploskupiny O1, což liangčuské obyvatelstvo spojuje s národy mluvícími austronéskými a tajsko-kadajskými jazyky. Nositelé kultury Liang-ču a příbuzných kultur byli zřejmě předky Austronésanů.[4]

Lidé kultury Liang-ču udržovali styky s kulturou Ta-wen-kchou na poloostrově Šan-tung.[2] Pro naleziště kultury Liang-ču je typická jemná černá keramika, objevuje se první hedvábí v Číně, obřadní předměty z nefritu, konkrétně předměty pi (prstence, resp disky s otvorem uprostřed) a cchung (tuby).[pozn. 1] Nalezeny byly nejstarší (zoomorfní) masky tchao-tchie. Hroby příslušníků elit, v mohylách nebo pravoúhlých terasách na vrcholcích kopců, obsahují nefritové předměty, obětiny, nefritové sekyry s plastickým dekorem.[2]

Roku 2019 byla čtyři archeologická naleziště kultury Liang-ču pod názvem Archeologické naleziště města Liang-ču zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V mnohem pozdější čínské kultuře byly pi používány při obřadech k uctívání Nebes a cchung při obřadech týkajících se Země.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liangzhu culture na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The height of China's history [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d CHARVÁT, Petr. Zrození státu: Prvotní civilizace Starého světa. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 334 s. ISBN 978-80-246-1682-7. S. 197. 
  3. ↑ UNDERHILL, Anne. A Companion To Chinese Archaeology. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2013. ISBN 1118325788. S. 574. (anglicky) 
  4. ↑ FREEMAN FOUNDATION. Lost Maritime Cultures: China and the Pacific [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-01. 
  5. ↑ Seven cultural sites inscribed on UNESCO’s World Heritage List [online]. 6 July 2019. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zhou Ying, "The Dawn of the Oriental Civilization: Liangzhu site and Liangzhu culture", ISBN 978-7-5085-1058-3, China Intercontinental Press, Beijing, 2007 (čínsky a anglicky).
  • SUN, Zhixin. The Liangzhu Culture: Its Discovery and its Jades. Early China. 1993, čís. 18, s. 1–40. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kultura_Liang-ču&oldid=23419795“