Přeskočit na obsah

Kostra dolní končetiny člověka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kostra dolní končetiny člověka v podstatě odpovídá kostře pánevní končetiny savců, odlišnosti ve stavbě vyplývají z toho, že u člověka nesou veškerou váhu těla. Člověk je ploskochodec, při chůzi se podložky dotýká celá noha, podobně jako u ostatních primátů a medvědů.

Stejně jako u horní končetiny je i kostra dolní končetiny tvořena dvěma skupinami kostí:

Pletenec dolní končetiny (cingulum)

[editovat | editovat zdroj]

Je tvořen jedinou kostí, která vznikla srůstem tří párových kostí v jednu jedinou.

Pánev je spojena s křížovou kostí nepohyblivým tuhým kloubem (amphiarthrosis). Dolní končetina je tedy k trupu připojena mnohem pevněji než horní, která je připojena kloubním spojením s hrudní kostí a pomocí svalů.

Stydké kosti jsou uprostřed spojeny chrupavčitou sponou.

Muži mají vyšší a užší pánev, ženy naopak širší a tlustší.

Kosti volné končetiny

[editovat | editovat zdroj]

Volná končetina:

Stehenní kost (skeleton femoris)

[editovat | editovat zdroj]

Stehenní kost je největší kostí v lidském těle. Je kloubně spojena s pánví v kyčelním kloubu a s čéškou, holení a menisky v kolenním kloubu. Nikoliv však s lýtkovou kostí. Podle délky femuru se dá určit výška celé postavy.

Kostra bérce (skeleton cruris)

[editovat | editovat zdroj]

U člověka je bérec tvořen dvěma kostmi:

Holenní kost je na palcové straně, lýtková kost je na malíkové straně.

Kosti nohy (skeleton pedis)

[editovat | editovat zdroj]
  • Celá noha je složena z 30 kostí:
  • kost stehenní (femur)
  • čéška (patella)
  • kost holenní (tibia)
  • kost lýtková (fibula)
  • 7 kostí zánártních (ossa tarsi) - kost hlezenní, loďkovitá, 3 kůstky klínovité, kost krychlová, kost patní
  • 5 kostí nártních (ossa metatarsi)
  • 14 článků prstů (phalanges)

Zlomeniny kostí dolní končetiny

[editovat | editovat zdroj]

Zlomeniny kostí dolní končetiny se, dle závažnosti, léčí konzervativně nebo chirurgicky pomocí zevní fixace nebo vnitřní fixace. Diagnóza zlomeniny je hlavně radiologická.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ELIŠKOVÁ, Miloslava; NAŇKA, Ondřej. Přehledová anatomie. Praha: Karolinum, 2006. 309 s. ISBN 80-246-1216-X.