Knut Lavard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Knut Lavard na fresce v Vigerstedském kostele nedaleko Ringstedu
Příbuzenstvo
otec Erik I.
manželka Ingeborg Kyjevská
syn Valdemar I. Veliký
dcera Markéta
dcera Kristýna
dcera Kateřina

Knut Lavard (okolo 1090 – 7. ledna 1131) byl dánský princ a jarl a pozdější vévoda šlesvický.

Život prince[editovat | editovat zdroj]

Byl jediným legitimním synem dánského krále Erika I.. Vyrůstal v blízkosti zealandské šlechty, která ho později nejvíce podporovala. Roku 1115 jej jeho strýc Niels, král dánský, prohlásil jarlem jižního Jutska (Šlesvicka), aby zde hájil zem proti útokům slovanských Obodritů. Během patnácti let vlády plnil tuto povinnost.

Knut Lavard byl prvním členem dánské královské rodiny, který přijal za své rytířské ideály a zvyklosti středověkého Německa, což bylo vyjádřeno změnou jeho titulu na „vévoda“. Po zavraždění obodritského knížete Svatopluka roku 1129, odkoupil obodritskou zemi od císaře Lothara III. Supplinburského.

Niels i jeho syn Magnus Silný, byli znepokojeni tím, že Knut byl uznán císařem. 7. ledna 1131 Knut Lavard padl do léčky v Haraldstedském lese poblíž Ringstedu v Zealandu a byl zavražděn. Vražda je přičítána Magnusovi nebo Nielsovi. Vyprovokovala občanskou válku, která trvala až do roku 1157 a byla zakončena vítězstvím Knutova pohrobka Valdemara I. Velikého. Osud Knuta a vítězství jeho syna byly podnětem jeho kanonizace roku 1170.

Knut Lavard byl předchůdce dánských králů dynastie Valdemarů. Byl prvním vévodou šlesvickým a byl prvním příhraničním vládcem, který byl jak dánským, tak německým vazalem a zakladatelem budoucí podvojné pozice jižního Jutska.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canute Lavard na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Attwater, Donald and Catherine Rachel John. The Penguin Dictionary of Saints. 3rd edition. New York: Penguin Books, 1993. ISBN 0-14-051312-4.