Kerblík třebule
Kerblík třebule
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Anthriscus cerefolium |
Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium) neboli třebule pravá je jednoletá rostlina z čeledi miříkovité (Apiaceae). Roste divoce, ale i v ČR se vzácně pěstuje a někdy zplaňuje.
Obsah |
Popis a pěstování [editovat]
Kerblík je jednoletá rostlina vysoká až 70 cm. Jeho černé a lesklé plody vyséváme do volné půdy na polostinná místa; nesnáší vyprahlé lokality. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík totiž po odkvětu odumírá a zasychá. Listy kerblíku jsou velice jemným kořením, typickým především pro rafinovanou francouzskou kuchyni. Vzhledem k snadno prchavému arómatu, připomínající směs anýzu a petržele, přidáváme je k teplým pokrmům až v poslední fázi úpravy, a to nejlépe čerstvé. Můžeme ho také pěstovat v truhlíku za oknem.[1]
Původ [editovat]
Pochází z Kavkazu a západní Asie a kořenili jím Římané už ve starověku, kteří ho během válečných výprav rozšířili do mnoha evropských zemí i na britské ostrovy. Je s podivem, jak málo je komerčně pěstován, protože jeho kultura je celkem nenáročná. O to více se s ním setkáváme na zahrádkách nejen v Evropě, ale i v severní Africe, východní Asii a v Americe.
Použití a uchovávání [editovat]
Zásobu čerstvých listů na zimu uchováváme nejlépe v mrazničce, sušením ztrácí koření na kvalitě.
- Kerblík spolu s petrželí, pelyňkem kozalcem - estragonem a pažitkou tvoří jemnou směs (francouzsky "fines herbes", německy "küchenkräuter"), používanou do omelet. jinak jím kořeníme zeleniny, maso - především skopové, pečené kuře a grilované ryby. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů.[1]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kerblík třebule neboli třebule pravá, s. 50.