Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Kdopak by se Kafky bál?)
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o divadelní hře. O její filmové adaptaci z roku 1966 pojednává článek Kdo se bojí Virginie Woolfové? (film).
Kdo se bojí Virginie Woolfové?
Původní název Who's Afraid of Virginia Woolf?
Autor Edward Franklin Albee
Žánr absurdní drama
Premiéra 13. října 1962
Místo premiéry Broadway, Nederlander Theatre
Ocenění Tony Award for Best Play, New York Drama Critics' Circle
Štáb
Režie Alan Schneider

Aktuální k 20. 10. 2012

Kdo se bojí Virginie Woolfové? (anglicky: Who's Afraid of Virginia Woolf?, v češtině někdy též Kdopak by se Kafky bál?) je světově proslulá[1] divadelní hra o třech jednáních Edwarda Franklina Albee. Pojednává o vztazích mezi ženou a mužem, o vztazích v rodině i v celé společnosti.

Bývá považována za jedno z autorových nejvydařenějších dramat.[2] Jedná se o absurdní drama, jehož hlavní dějovou linii tvoří noční rozhovor dvou manželských párů, intelektuálů, notně popíjejících a bavících se krutými hrami. Během noci postupně ztrácí zábrany a odkrývají si svá nejniternější tajemství.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Marta – manželka Jiřího, 52 let, plnoštíhlá
  • Jiří – manžel Marty, 46 let, štíhlý, prošedivělé vlasy
  • Drahunka – manželka Nicka, 26 let, štíhlá blondýnka
  • Nick – manžel Drahunky, 28 let, hezký štíhlý blondýn

Děj[editovat | editovat zdroj]

1.dějství[editovat | editovat zdroj]

Odehrává se v bytě Marty a Jiřího.

Jsou dvě hodiny ráno, do zšeřelého bytu se vrací manželé – hlučná Marta a unavený Jiří. Byli na pravidelném sobotním večírku u otce Marty, rektora univerzity. Marta je ve výborné náladě, ráda by se bavila dál, ale Jiří by šel nejraději spát. Marta Jiřího kritizuje, vyčítá mu, že je věčně unavený budižkničemu, který se nedovede ve společnosti pořádně bavit. Jiří se brání, nakonec však souhlasí se skleničkou na dobrou noc. Vzápětí se od Marty dozvídá, že ještě přijdou nějací hosté a stejně jít spát nemůže. To už je na Jiřího moc, avšak nedá se nic dělat, hosté právě přicházejí. Nick, nový pracovník univerzity na katedře biologie, a jeho manželka Drahunka.

Přestože se všichni již setkali na rektorském večírku, konverzace vázne a postrádá srdečnost. Nick se tváří velmi uzavřeně a Drahunka je ostýchavá. Marta tedy halasně předstírá rozvernou veselost a Jiří mezitím připravuje pití.Po několika skleničkách se atmosféra uvolní, Marta se jde doprovázena Drahunkou převléci a muži zůstávají sami. Jiří Nicka nějakou chvíli popichuje, v jednom okamžiku ho dovede téměř k nepříčetnosti, nakonec však zabřednou do rozebírání vlastních univerzitních oborů a kritizování vztahů mezi lidmi na univerzitě.

Vrací se Marta převlečená do odvážných šatů, rozhovor se stočí na téma, jak kdo dobře vypadá, a budoucnost vědy. Jiří vydatně dolévá skleničky.Náhle se dostávají k neexistujícímu synovi Marty a Jiřího, kteří si ho společně vymysleli. Předstírají, jako kdyby skutečně nějakého měli. Jiří odchází doplnit pití a Marta ho mezitím nevybíravě pomlouvá.

Jiří se vrací do pokoje a zpívá:„Kdopak by se Kafky bál, Kafky bál, Kafky bál..." Přidává se Nick i Drahunka.

2.dějství[editovat | editovat zdroj]

Stále v bytě Marty a Jiřího.

Jiří v místnosti osaměl, ostatní odešli s Drahunkou, které se udělalo špatně. Posléze se vrací Nick, povídají si o ženách a vztazích s nimi. Nick vypráví o svém vztahu s Drahunkou, jak se poznali. Od lechtivých slovních přestřelek se dostanou až do vážně míněné hádky. Naštěstí se Marta s Drahunkou právě vrací.

Drahunka už se cítí lépe, opět popíjí a Marta se dává do tance. Naladí hudbu a přesvědčí Nicka, aby tančil s ní. Začíná si opět hrát. Vypráví Nickovi podivný příběh o Jiřím, který napsal knihu o chlapci, jenž zavraždil oba své rodiče a předstírá že to vše byla náhoda. Martin otec mu po nahlédnutí takovou knihu zakázal publikovat.

Marta se dostává k vyvrcholení příběhu a vykřikuje:"Chcete vědět, jak náš Jiříček tatínka usadil? Chcete vědět co mu odpověděl?"

Jiří se brání:"NE!NE!NE!NE!"

Marta:"Jiříček odpověděl... Ale tatínku... totiž... ha ha ha HA!... ale pane rektore, to není žádný román... to je všechno pravda... to se skutečně stalo... MNĚ!

Jiří se na Martu vrhne a s výkřikem ji chytá za krk. Skočí mezi ně Nick a rozohněná Drahunka volá:"Krev! Poteče krev!" Jiří, Marta i Nick spolu zápasí, nakonec se Nickovi podaří odtrhnout Jiřího od Marty a praští s ním na zem. Jiří se dovleče k židli, ostatní nervózně chodí po pokoji.

Jiří navrhne zahrát si po hře "Jak pokořit hostitele" hru "Hurá na hosty". Využije toho, co mu v jednom ze svých slabých okamžiků Nick sdělil, a vypráví, jak Drahunka přinutila Nicka ke svatbě vymyšleným těhotenstvím. Nick se rozpálí do běla a Drahunce se opět udělá špatně, odchází společně do koupelny.

Nyní, když osaměli, se do sebe pustí Jiří s Martou. Navzájem si vyhlašují "totální válku", vytýkají si všechno možné. Když se vrátí Nick, Marta ho okatě svádí. Jiří předstírá, že je mu to úplně jedno, dokonce v tom Martu podporuje. Marta odchází s Nickem do vedlejšího pokoje.

Rozezvoní se zvonkohra, což probudí Drahunku, myslí si, že někdo přišel. Jiří dostává strašlivý nápad. Oznamuje Drahunce, že ten, kdo zvonil, přinesl zprávu a v ní bylo, že je jejich syn mrtev.

3.dějství[editovat | editovat zdroj]

Stále tamtéž.

Marta není moc spokojená s milostným výkonem Nicka, dost tím v jejích očích poklesl. Nečekaně obrací a začíná vychvalovat Jiřího, jako jediného muže, který ji učinil šťastnou a zároveň stačí chápat její hry tak rychle, jako ona mění pravidla. U dveří zazvoní Jiří s kyticí mečíků, které šel natrhat na zahradu, Marta je v sedmém nebi a pasuje Nicka na svého sluhu.

Nick se přestává orientovat, co je u Marty a Jiřího skutečnost a co jen hra.

Na závěr navrhuje Jiří ještě jednu hru. Marta však už hrát nechce, s pláčem prosí, bojí se. Jiří si však tentokrát prosadí svou, mění své chování a usazuje si hráče. Hra nese název "Vychováváme dítě". Je to vyprávění o synovi Marty a Jiřího, o tom jak ho vychovávali, nejdříve z pohledu Marty, následně Jiřího. Nikdo kromě Jiřího už nechce dále hrát, všichni si jen přejí aby hra skončila. V té chvíli přichází Jiří s odhalením synovi smrti, o níž se dozvěděl v Martině nepřítomnosti. Marta je rozhořčena, křičí, že je to přece jejich dítě, o tom on nesmí jen tak rozhodnout. Nedá se však nic dělat.

Nick jako by náhle prozřel, pochopí pravidla této hry.

Večírek je u konce, začíná svítat. Nick a Drahunka odcházejí domů. Jiří uloží Martu něžně do postele a zpívá jí tiše "Kdopak by se Kafky bál, Kafky bál, Kafky bál... "

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVOTNÁ, Anna. Divadlo nás baví. Praha : Práh, 2008. 193 s. ISBN 978-80-7252-237-8.  
  2. http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edward-albee/kdo-se-boji-virginie-woolfove-kdopak-by-se-kafky-bal-2.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]