Josef Schnabel
| Josef Schnabel | |
|---|---|
| Narození | 29. března 1926 Praha |
| Úmrtí | 17. ledna 1990 (ve věku 63 let) |
| Místo pohřbení | Krčský hřbitov |
| Povolání | dělník, básník, redaktor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Schnabel (29. března 1926 Praha – 17. ledna 1990) byl český básník a kolážista z tzv. žižkovského surrealistického okruhu, původně dělník, později redaktor.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Josef Schnabel pracoval jako dělník a ještě za války debutoval jako velmi mladý básník v samizdatových sborníčcích, které vydával okruh kolem Jana Řezáče (Prolog, Krám, Vycpaný pták, Neplující protějšky). Byl členem tzv. "žižkovského okruhu surrealistů kolem Otty Mizery, kam patřil fotograf Josef Prošek, kreslířka Miroslava Miškovská, Jan Řezáč, Zdeněk Púček, Antonín Sobotka, grafik Karel Kilberger a podle bydliště s ní v letech 1947-1948 souviseli i malíři Ota Janeček a Ivo Rublič, překladatel Josef Kadlec nebo herec Vlastimil Brodský.[1]
Po válce v roce 1947 působil s Janem Řezáčem a Karlem Kilbergerem při přípravě vydávání časopisu Obluda, které se nakonec nerealizovalo. Jeho verše byly recitovány na večeru surrealistické poezie v literárním odboru Umělecké besedy roku 1947 a báseň Lesní moudrost vyšla v programu večera Mladé literatury.[2]
Roku 1949 vydal sbírku Svědectví v edici Plamen, kterou řídil Jan Řezáč. Byl spoluautorem knihy Jiřího Háse o soustružnících-údernících Václav Svoboda a jeho následovníci (1952). Později byl redaktorem Mladé fronty a koncem 50. let vedl polemiky s Vladimírem Boudníkem o jeho Manifestech explozionalismu i abstraktním umění a nakonec se roku 1959 s Boudníkem sešel v jeho ateliéru.[3] V 60. letech psal např. recenze k představením divadla Semafor.
Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Prolog, strojopisný sborník s J. Řezáčem, J. Proškem, A. Sobotkou, Praha 1943
- Krám, strojopisný sborník s J. Řezáčem, J. Proškem, A. Sobotkou, Praha 1943
- Vycpaný pták, strojopisný sborník s J. Řezáčem, J. Proškem, A. Sobotkou, Praha 1943
- Neplující protějšky, strojopisný sborník s J. Řezáčem, Z. Potůčkem, K. Kilbergerem, Praha 1943
- Svědectví, Svoboda, nakladatelství, Praha 1949
- Rozchody, Reprint Praha, Praha 1996
Jiné[editovat | editovat zdroj]
- Poezie: Texty k literární výchově pro 6.-9. ročník ZŠ a nižší třídy víceletých gymnázií, Scientia, spol. s r.o., Praha 1996
Autor textu[editovat | editovat zdroj]
- Vladimír Jandejsek: Kosmické motivy: Kresby a linoryty z let 1945-1978, kat. výstavy, Planetárium, 1978
- Vladimír Jandejsek: Kosmonauti a kyberneti, Planetárium, Praha 1993
- Vladimír Jandejsek: Vyšehradské variace: Kresby, grafika a obrazy ze sbírek správy Národní kulturní památky Vyšehrad
Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]
Cestou ke spánku
Noc, deštivá. Je natažena od čela k čelu A duní (sobotní noc) A řachtá jako řachtají stroje, Stéká po kabátech do deště, Vsakuje se v zem (v zem).
Už jsem dal ruce do kapes, Roztrhaných kapes, kudy Se nám ztrácejí mince, Kudy vypadávají naše svaly.
Čicháš Vůni olejů, spálených kovů Jako bych byl flakon Naplněný růžovou vodou A šeptáš: To je tvá vůně.
Čichejte, to je vůně světa.
Protože děti se rodí také z olejů, čmoudu, Utrhaných prstů A my žijeme z těchto věcí — Modrých a horkých. (Literární noviny 1948)[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ludvík Kundera, Ra memoáry, in: Šmejkal F, 1988, s. 33
- ↑ Bauer M, 2013, s. 739
- ↑ Eva Čapková – Manifesty explosionalismu Vladimíra Boudníka, Bohemica Olomoucensia, IX, 2017, č. 1, s. 112
- ↑ Martin Reiner, Zapomenutí básníci, část 3
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Michal Bauer (ed.), Automatická madona / Antologie Skupiny Ra, 764 s., Akropolis, Praha 2013, ISBN 978-80-87481-62-2
- František Šmejkal, Skupina Ra, Galerie hl. města Prahy 1988
- Jan Marius Tomeš, Magnetická pole, Klub přátel poezie, Československý spisovatel Praha 1967
