Jiřička obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJiřička obecná
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďvlaštovkovití (Hirundinidae)
Rodjiřička (Delichon)
Binomické jméno
Delichon urbica
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
     letní
     zimní
Synonyma

Hirundo urbica Linné, 1758

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiřička obecná (Delichon urbica) je malý pták z čeledi vlaštovkovití.

Popis

Jiřička v letu

Jiřička obecná je malý pták, dorůstá přibližně 13 cm, v rozpětí křídel měří 26 - 29 cm a její hmotnost se pohybuje kolem 18,3 g. Svrchu je modrá s ocelovým nádechem, kostřec a spodní strana těla je světlá. Bílé opeření má i na končetinách. Pohlaví se zbarvením nijak výrazně neliší mladí ptáci jsou však v porovnání s dospělci tmavší a na křídlech mívají často řídké bílé zbarvení.

Díky svému bílému kostřci je v letu dobře odlišitelná od břehule říční, od vlaštovky ji lze navíc dobře odlišit i díky méně vykrojenému ocasu.

Jiřička obecná se často ozývá, zejména pak na hnízdištích, a to krátkým britt, sijer.[1]

Rozšíření

Jiřička obecná je velmi rozšířeným druhem pěvce, jehož evropská populace je odhadována na 60 – 300 miliónů jedinců.[2] Vyskytuje se ve dvou poddruzích, první, rozšířenější - D. u. urbicum - hnízdí na rozsáhlém území Eurasie od jejího nejzápadnějšího cípu až po střední Mongolsko, zasahuje také do Maroka, Tuniska a severního Alžírska a zimuje na území subsaharské Afriky. Druhý poddruh, D. u. lagopodum, hnízdí v rozmezí od řeky Jenisej na východě po Kolymu a severní Mongolsko a Čínu na jihu; na zimu poté migruje do jižní Číny a jihovýchodní Asie.[3]

K životu preferuje otevřené krajiny s nízkou vegetací, zejména pak pastviny, louky a hospodářskou půdu, nejčastěji i blízko nějaké vodní plochy, ačkoli se může vyskytovat i v horách a zasahovat až po nadmořskou výsku 2 200 m. Narozdíl od vlaštovek velmi často hnízdí i ve městech, vždy však v takovémto prostředí vyžaduje dostatečně vysoký podíl čistého vzduchu.[4]

V ČR je běžně hnízdícím druhem rozšířeným na celém jejím území. Zdržuje se zde v rozmezí od dubna do září a její populace je zde odhadována na 600 000 - 1,2 000 000 párů.[1]

Ekologie

Hnízdo s dvěma mláďaty

Podobně jako ostatní druhy vlaštovkovitých je i jiřička obecná hmyzožravá a svou kořist loví za letu, v období rozmnožování obvykle ve výšce kolem 21 m a maximálně 450 m daleko od svého hnízdiště. Ve své potravě přitom preferuje zejména mouchy, mšice a létající mravence.[3]

Hnízdí v koloniích, které obvykle čítají méně jak 10 párů, ale ve vhodných podmínkách mohou být i velmi početné. Buduje si polokulovitá hnízda, která jsou až na vletový otvor uzavřená a nikoli miskovitá jako u vlaštovky. Staví si je většinou pod převisem střechy na vnějších stěnách budov. Hnízdo je slepeno z hlinitých hrudek a uvnitř vystláno stébly a peřím. V jednom roce může vyhnízdit i dvakrát i třikrát. t.


Samička snáší 4 až 5 bílých, 1,9 × 1,33 cm velkých vajíček a po dobu 14 - 16 dnů je zahřívají střídavě oba staří ptáci, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat. Ta hnízdo opouští po 22 - 32 dnech, ale rodiči jsou stále krmena ještě několik dnů poté. Úspěšnost hnízdění u tohoto druhu přitom dosahuje 90 %, do dospělosti se pak dožívá 60 - 80 % mláďat.[3]

Zdroje a reference

Šablona:Sisterlinks V tomto článku byl použit překlad textu z článku House Martin na anglické Wikipedii.

  1. a b Dungel, J.; Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia Praha, str. 164. ISBN 978-80-200-0927-2
  2. (anglicky) http://www.birdlife.org/datazone/species/index.html?action=SpcHTMDetails.asp&sid=7150&m=0
  3. a b c (anglicky) Turner, Angela K; Rose, Chris (1989): Swallows & Martins: an identification guide and handbook. Boston, Massachusetts, US: Houghton Mifflin. ISBN 0-395-51174-7. str. 226–233
  4. (anglicky) Snow, David; Perrins, Christopher M (editoři) (1998): The Birds of the Western Palearctic concise edition. Oxford: Oxford University Press. str. 1066–1069. ISBN 019854099X.

Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link GA Šablona:Link GA