Jiřička obecná
 Jiřička obecná | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | vlaštovkovití (Hirundinidae) |
| Rod | jiřička (Delichon) |
| Binomické jméno | |
| Delichon urbica (Linné, 1758) | |
 Areál rozšíření
letní
zimní | |
| Synonyma | |
Hirundo urbica Linné, 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jiřička obecná (Delichon urbica) je malý pták z čeledi vlaštovkovití.
Popis
Jiřička obecná je malý pták, dorůstá přibližně 13 cm, v rozpětí křídel měří 26 - 29 cm a její hmotnost se pohybuje kolem 18,3 g. Svrchu je modrá s ocelovým nádechem, kostřec a spodní strana těla je světlá. Bílé opeření má i na končetinách. Pohlaví se zbarvením nijak výrazně neliší mladí ptáci jsou však v porovnání s dospělci tmavší a na křídlech mívají často řídké bílé zbarvení.
Díky svému bílému kostřci je v letu dobře odlišitelná od břehule říční, od vlaštovky ji lze navíc dobře odlišit i díky méně vykrojenému ocasu.
Jiřička obecná se často ozývá, zejména pak na hnízdištích, a to krátkým britt, sijer.[1]
Rozšíření
Jiřička obecná je velmi rozšířeným druhem pěvce, jehož evropská populace je odhadována na 60 – 300 miliónů jedinců.[2] Vyskytuje se ve dvou poddruzích, první, rozšířenější - D. u. urbicum - hnízdí na rozsáhlém území Eurasie od jejího nejzápadnějšího cípu až po střední Mongolsko, zasahuje také do Maroka, Tuniska a severního Alžírska a zimuje na území subsaharské Afriky. Druhý poddruh, D. u. lagopodum, hnízdí v rozmezí od řeky Jenisej na východě po Kolymu a severní Mongolsko a Čínu na jihu; na zimu poté migruje do jižní Číny a jihovýchodní Asie.[3]
K životu preferuje otevřené krajiny s nízkou vegetací, zejména pak pastviny, louky a hospodářskou půdu, nejčastěji i blízko nějaké vodní plochy, ačkoli se může vyskytovat i v horách a zasahovat až po nadmořskou výsku 2 200 m. Narozdíl od vlaštovek velmi často hnízdí i ve městech, vždy však v takovémto prostředí vyžaduje dostatečně vysoký podíl čistého vzduchu.[4]
V ČR je běžně hnízdícím druhem rozšířeným na celém jejím území. Zdržuje se zde v rozmezí od dubna do září a její populace je zde odhadována na 600 000 - 1,2 000 000 párů.[1]
Ekologie
Podobně jako ostatní druhy vlaštovkovitých je i jiřička obecná hmyzožravá a svou kořist loví za letu, v období rozmnožování obvykle ve výšce kolem 21 m a maximálně 450 m daleko od svého hnízdiště. Ve své potravě přitom preferuje zejména mouchy, mšice a létající mravence.[3]
Hnízdí v koloniích, které obvykle čítají méně jak 10 párů, ale ve vhodných podmínkách mohou být i velmi početné. Buduje si polokulovitá hnízda, která jsou až na vletový otvor uzavřená a nikoli miskovitá jako u vlaštovky. Staví si je většinou pod převisem střechy na vnějších stěnách budov. Hnízdo je slepeno z hlinitých hrudek a uvnitř vystláno stébly a peřím. V jednom roce může vyhnízdit i dvakrát i třikrát. t.
Samička snáší 4 až 5 bílých, 1,9 × 1,33 cm velkých vajíček a po dobu 14 - 16 dnů je zahřívají střídavě oba staří ptáci, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat. Ta hnízdo opouští po 22 - 32 dnech, ale rodiči jsou stále krmena ještě několik dnů poté. Úspěšnost hnízdění u tohoto druhu přitom dosahuje 90 %, do dospělosti se pak dožívá 60 - 80 % mláďat.[3]
Zdroje a reference
Šablona:Sisterlinks V tomto článku byl použit překlad textu z článku House Martin na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Dungel, J.; Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia Praha, str. 164. ISBN 978-80-200-0927-2
- ↑ (anglicky) http://www.birdlife.org/datazone/species/index.html?action=SpcHTMDetails.asp&sid=7150&m=0
- ↑ a b c (anglicky) Turner, Angela K; Rose, Chris (1989): Swallows & Martins: an identification guide and handbook. Boston, Massachusetts, US: Houghton Mifflin. ISBN 0-395-51174-7. str. 226–233
- ↑ (anglicky) Snow, David; Perrins, Christopher M (editoři) (1998): The Birds of the Western Palearctic concise edition. Oxford: Oxford University Press. str. 1066–1069. ISBN 019854099X.
Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link GA Šablona:Link GA