Jarmila Stibicová
| Jarmila Stibicová | |
|---|---|
| Narození | 14. srpna 1933 (90 let) Bumbalka |
| Povolání | učitelka a aktivistka |
| Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2014) Ceny Paměti národa (2021) Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (2023) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jarmila Stibicová (* 14. srpna 1933, Turkovice) je česká lidskoprávní a politická pardubická aktivistka, učitelka angličtiny a signatářka Charty 77.
Život[editovat | editovat zdroj]
Otec Jarmily Stibicové pocházel z dělnické rodiny a rodiče byli vychováni ideály masarykovské republiky. Studovala a vystudovala angličtinu, ruštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, do roku 1970 pracovala jako středoškolská učitelka na průmyslové škole v Pardubicích. Působila ve vedení přípravného výboru Klub angažovaných nestraníků, v letech 1968-1969 organizovala stávky a hladovky (protest proti zadržení Stanislava Devátého). V důsledku svých aktivit v letech 1968-69 byla ze školství vyhozena. Za šíření letáků k výročí 21. srpna 1968 byla podmínečně odsouzena na dva roky.
Spolu se svým manželem podepsala Charty 77, šířila nedovolené a zahraniční tiskoviny. Vystřídala několik zaměstnání, ukončené StB. Během normalizace učila angličtinu v kulturních zařízeních a soukromě na základě povolení národního výboru. Když jí bylo i toto znemožněno, pracovala jako uklízečka. Podílela se i na dalších aktivitách, jako Československé demokratické iniciativy či Iniciativě sociální obrany (vznikla v říjnu 1988; Stanislav Devátý, Olga Šulcová, Zdeněk Kulík a J. S.).
V době Sametové revoluce (hned 18. listopadu 1989) stála u setkání v pardubickém divadle, které tvořilo jednu z líhní sametové revoluce v Pardubicích. Po roce 1989 se krátce působila za Občanské fórum v pardubickém zastupitelstvu, angažovala se v Občanském fóru, později v Občanském hnutí, podílela se na rekonstrukci ženské věznice v Pardubicích. Vrátila se do školství a učila na pardubickém gymnáziu a později na konzervatoři. Podílela se na založení českého zastoupení Amnesty International.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- V roce 2014 jí byla udělena Cena Václava Bendy.[1]
- 2023 — Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2014 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- [1] Jarmila Stibicová (1933) - Příběh pamětníka - Paměť národa, Příběhy dvacátého století, POST BELLUM, o. p. s., převyprávění rozhovoru s J. S., 16.3.2011
- [2] Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine. Jarmila Stibicová – politická aktivistka, Český rozhlas, 15.6.2012
