Ingot
Ingot je kovový hutní polotovar určený na další zpracování. Obvykle má tvar hranolu nebo komolého jehlanu, (komolého kužele) případně komplikovanější s kruhovým, čtvercovým nebo obdélníkovým průřezem. Délka ingotu závisí buďto na způsobu jeho výroby nebo na požadavcích, které se vztahují k jeho následnému hutnímu zpracování resp. na následné hutní výrobě.
Ocelové ingoty [editovat]
Ocelové ingoty představují konečný produkt oceláren. Mohou být vyráběny třemi způsoby, což ovlivňuje jejich tvar a vlastnosti.
- Lití do kokil zvrchu. Do kokily se leje roztavená ocel přímo z lící pánve. Jakost výsledného ingotu je nižší, protože při lití ocel stříká, čímž se okysličuje, roztříknutá ocel dopadá zpět do kokily.
- Lití do kokil zespodu. Jde o komplikovanější a dražší způsob vyžadující lící soustavu kanálů. Takto vyrobená ocel je po ztuhnutí čistější, metoda je proto používána při lití jakostních ocelí.
- Kontinuální lití. Zde se roztavená ocel odlévá do chlazeného zařízení beze dna tzv. krystalizátoru. Z druhého konce vychází už ztuhnutá, ale ještě tvárná ocelová tyč. Ta se pak průběžně rozřezává na ingoty požadované délky.
Ingoty z kokil mohou mít hranolovitý nebo jehlanovitý tvar, případně mají jinak vytvarován jeden z konců, pro soustředění sraženiny na toto místo. Ingoty z kontinuálního lití mají průřez po celé své délce stejný.
Bezprostředně po vyrobení ingotu se kokila stáhne (vytáhne jeřábem nahoru a vyklopí) a ingot se vkládá do hlubinné pece tak, aby došlo rovnoměrnému prohřátí celého těla ingotu na teplotu potřebnou pro další zpracování. Ingoty se dále zpracovávají v kovárně nebo ve válcovně. V nich se za tepla tváří buďto na hotové hutní výrobky (například kolejnice, dráty, tyče, traverzy apod.) nebo na další hutní polotovary.
Zdroje [editovat]
- Hluchý M. a kol.: Technológia. Alfa Bratislava, 1977.
