Helena Gleichen

Helena Gleichen
Helena Gleichen
	Helena Gleichen jako Johanka z Arku, 1897
Rodné jméno	Helena Emily Gleichen
Narození	1. února 1873; Londýn
Úmrtí	28. ledna 1947; Cam, Gloucestershire
Známá jako	malířka
Rodiče	Viktor z Hohenlohe-Langenburgu a Laura Seymourová
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helena Gleichen (Lady Helena Emily Gleichen; 1. února 1873, Londýn – 28. ledna 1947, Cam) byla britská malířka krajin, květin a zvířat, se zvláštní vášní pro koně. Během první světové války sloužila jako řidička sanitky a rentgenoložka ve Francii a Itálii, kde získala hodnost majora. Byla vyznamenána Řádem britského impéria a Nejctihodnějším řádem sv. Jana Jeruzalémského.

Rodina a mládí[editovat | editovat zdroj]

Helena se narodila jako nejmladší potomek prince Viktora z Hohenlohe-Langenburgu, synovce královny Viktorie, sochaře a námořního důstojníka, a jeho morganatické manželky Laury, dcery admirála George Francise Seymoura. Helenin bratr Edward Gleichen byl profesionální voják a autor několika knih, nejstarší sestra Feodora Gleichen byla sochařkou.

15. prosince 1885 bylo ve dvorním oběžníku vyhlášeno, že královna povoluje Helenině matce sdílet u britského dvora titul svého manžela; nadále byli její rodiče známí jako Jejich Jasnosti princ a princezna Viktor z Hohenlohe-Langenburgu. Královna však nerozšířila privilegium na jejich děti, přestože jim dovolila užívat jejich německý titul hraběte a hraběnek. 12. června 1913 byla Heleně a jejím sestrám, hraběnkách Feodoře a Valdě Gleichen, udělena přednost před dcerami vévodů z anglické šlechty.

Helena byla nejdříve vzdělávána soukromě, pak studovala v Rollshovenu a na škole malby zvířat Franka Calderona. Také se učila pod Frankem Brangwynem a Arthurem Lemonem, kteří oba ovlivnili její práci. V roce 1904 pomáhala ilustrovat Younghusbandovu expedici do Tibetu.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Když vypukla první světová válka, stala se Helena dobrovolně řidičkou sanitky a překladatelkou v britské nemocnici ve Francii. Na návrh francouzského chirurga studovala se svou přítelkyní Ninou Hollingsovou v Paříži a Londýně rentgenografii. Poté, co byly odmítnuty britským a francouzským válečným úřadem, odešly do Itálie, kde jim byla udělena hodnost majora v italské armádě.

Helena vedla 4. radiografickou jednotku britského Červeného kříže umístěnou ve vile Zucco v italském Cormons. Později obdržela italskou bronzovou medaili za vojenskou udatnost a byla jmenována dámou milosti Maltézského řádu a v roce 1920 dostala Řád britského impéria. Byla členkou Society of Antiquaries v Londýně. Na počátku roku 1918 se vzdala svých německých titulů a přijala titul a hodnost markýzovy dcery.

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Helena pracovala v bývalém ateliéru svého otce v St James's Palace naproti Friary Court. Její rodinný dům byl nesourodý statek nazývaný Hellens Manor v Much Marcle v Herefordshire, který byl během druhé světové války využíván Tate Gallery pro bezpečné skladování uměleckých děl. Během války Helena zorganizovala své zaměstnance, asi 80 mužů, do soukromé armády, kterou učila vojenskou taktiku a střelbu.

Její paměti, Kontakty a kontrasty, ilustrované reprodukcemi jejích obrazů, byly vydány v roce 1940. Zemřela 28. ledna 1947, tři dny před svými 74. narozeninami. Pamětní deska všech čtyř sourozenců se nachází v krematoriu Golders Green.