HMS Tenacity (P276)
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | hlídkový člun |
| Číslo trupu | P276 |
| Uživatelé | Royal Navy |
| Spuštěna na vodu | 18. února 1969 |
| Uvedena do služby | 1969 |
| Osud | vyřazen (1985) |
| Předchůdce | třída Brave |
| Následovník | třída Scimitar |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 165 t (standardní) 220 t (plný)[1] |
| Délka | 44 m |
| Šířka | 8 m |
| Ponor | 2 m |
| Pohon | CODOG |
| Rychlost | 40 uzlů |
| Posádka | 32 |
| Výzbroj | 1× 40mm kanón |
HMS Tenacity (P276) byl hlídkový člun britského královského námořnictva. To jej provozovalo v letech 1972–1985.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Člun postavila na vlastní náklady britská loděnice Vosper Thornycroft (VT).[2] Sloužil jako vzorový raketový člun s pohonem koncepce CODOG. Na vodu byl spuštěn 18. února 1969 a dokončen roku 1969.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Člun byl dokončen jako neozbrojený a bez výzbroje byl i v prvních letech provozu u britského námořnictva. Až roku 1978 dostal jeden 40mm kanón Bofors. Jiná výzbroj nebyla nikdy instalována, ačkoliv se počítalo s instalací protilodních střel. Pohonný systém koncepce CODOG tvořily tři plynové turbíny Rolls-Royce Proteus o výkonu 12 750 bhp a dva diesely Paxman Ventura 6YJCM o výkonu 700 bhp.[3] Lodní šrouby byly tři, přičemž při ekonomické plavbě diesely poháněly pouze dva z nich.[4] Nejvyšší rychlost dosahovala 40 uzlů. Cestovní rychlost s diesely byla 16 uzlů.[1]
Operační služba[editovat | editovat zdroj]
Po dokončení roku 1969 byl člun předveden řadě potenciálních kupců. Tehdy nesl maketu dvouhlavňové dělové věže na přídi a makety čtyř protilodních střel Sea Killer na zádi.[4] Žádného kupce se získat nepodařilo, částečně asi proto, že oproti rychlým člunům s čistě dieselovým pohonem měl Tenacity stále ještě dost vysokou spotřebu paliva.[2]
Roku 1971 byl člun dvakrát krátkodobě pronajat britským námořnictvem pro cvičení NATO.[4] V lednu 1972 byl zakoupen britským námořnictvem. Loděnice VT v Portchesteru jej do března 1973 upravila na hlídkovou loď. Zařazen byl do jednotky na ochranu rybolovu Fishery Protection Squadron. Podílel se také na protiteroristických operacích v Severním Irsku. Ze služby byl vyřazen roku 1985.[1]
Na počátku 90. let se trup bez nástavby nacházel v Southamptonu. V letech 1994–1997 byl v Portisheadu u Bristolu přestavován na soukromou jachtu. Přestavba nebyla dokončena a člun byl pravděpodobně sešrotován.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Tenacity Class Patrol Craft [online]. Royal Navy Postwar [cit. 2017-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ a b Poslední raketové čluny britské produkce. ATM. 2016, roč. 12, čís. 11, s. 42. ISSN 1802-4823.
- ↑ Marine Applications of Paxman Diesel Engines [online]. Paxman History Pages [cit. 2017-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Gun Boat - Tenacity [online]. British Military Powerboat Team [cit. 2017-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Poslední raketové čluny britské produkce. ATM. 2016, roč. 12, čís. 11, s. 44–47. ISSN 1802-4823.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.