Gruzínská Helsinská skupina

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gruzínská Helsinská skupina
ZakladatelZviad Gamsachurdia
Vznikleden 1977
Typnezisková NGO
Účeldohled nad dodržováním Helsinských dohod o lidských právech
Mateřská organizaceHelsinki Committee for Human Rights
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gruzínská Helsinská skupina vznikla po vzoru Moskevské Helsinské skupiny v lednu 1977 jako lidskoprávní organizace dohlížející na dodržování Helsinských dohod v Gruzii. Svou činnost ukončila po soudních procesech s jejími zakladateli v létě 1978.[1]

Založení a činnost[editovat | editovat zdroj]

Gruzínská Helsinská skupina byla založena v lednu 1977. Zakládajícími členy byli Zviad Gamsachurdia (předseda), Viktor Rtsiladze, Grigory Goldstein[2] Isai Goldstein[3], Tengiz a Edward Gudava a další. Merab Kostava byl nedeklarovaným členem. Skupině se podařilo vydat několik výzev na podporu osob pronásledovaných z politických důvodů (především společně s Akční skupinou na obranu lidských práv v Gruzii).

Dne 7. dubna 1977 byli zatčeni vedoucí Gruzínské Helsinské skupiny, člen Akční skupiny na obranu lidských práv v Gruzii a člen sovětské skupiny Amnesty International Zviad Gamsachurdia, člen Gruzínské helsinské skupiny Victor Rtskhiladze a člen Akční skupiny Merab Kostava.[4]

Členové[editovat | editovat zdroj]

  • Zviad Gamsachurdia, filolog, roku 1955 spolu s Kostavou zakladatel tajného spolku mládeže Gorgasliani. V roce 1956 byl zatčen za svou účast na demonstraci proti sovětské politice rusifikace národa. V roce 1958 byl zatčen za distribuci protikomunistické literatury a proklamací a byl půl roku internován v tbiliské psychiatrické léčebně. V roce 1972 se zúčastnil kampaně zaměřené proti korupci. Byl spoluzakladatelem Organizace na obranu lidských práv a v roce 1974 se stal prvním gruzínským členem Amnesty International. V lednu 1977 zakladatel a předseda Gruzínské Helsinské skupiny. Zatčen v dubnu 1977, odsouzen ke třem letům v pracovním táboře na Sibiři a dvěma letům vyhnanství v Dagestánu.
  • Viktor Rtsiladze, Zatčen v dubnu 1977, propuštěn ze zdravotních důvodů se zákazem opustit Tbilisi a opakovaně předvoláván k výslechům, definitivně zatčen 25. ledna 1978 a odsouzen ke třem letům v pracovním táboře na Sibiři a dvěma letům vyhnanství.
  • Grigory Goldstein, fyzik, MTS, od roku 1971 neúspěšný žadatel o povolení k emigraci (refusenik). Zatčen 25. ledna 1978 a odsouzen na jeden rok v pracovním táboře v Archangelském regionu[2]
  • Isai Goldstein, od roku 1971 neúspěšný žadatel o povolení k emigraci (refusenik), hudebník Phantom Orchestra. Jeho syn Avi Goldstein ho navštívil roku 1985 s Boston’s Klezmer Conservatory Band. Následně byli zatčeni a uvězněni bratři Edward a Tengir Gudavovi[5], v jejichž bytě se odehrál koncert.[6][7]
  • Edward a Tengir Gudavovi[8], katoličtí disidenti, po devět let neúspěšně žádali o povolení emigrovat, zatčeni 1985[9] a vězněni do roku 1987.
  • Merab Kostava, muzikolog. Od roku 1975 člen Amnesty International. Zatčen 25. ledna 1978 a odsouzen k devíti letům v pracovním táboře (Perm), propuštěn roku 1987.

Obnovení činnosti na jaře 1985[editovat | editovat zdroj]

Gruzínská Helsinská skupina byla obnovena na jaře 1985, v září 1989 pak změnila název na Gruzínský helsinský svaz, který se stal politickou stranou v čele se Z. Gamsachurdijou. Od konce 80. let Gruzínský helsinský svaz koordinoval masové protestní akce. Inicioval vznik předvolebního bloku "Kulatý stůl - Svobodná Gruzie", který zvítězil ve volbách do gruzínského parlamentu (28. 10. 1990) a strana v něm získala 9 křesel. Zviad Gamsachurdia byl roku 1991 prvním svobodně zvoleným prezidentem Gruzie (87 % hlasů). Svaz se rozpadl v letech 1992-1993 po svržení prezidenta Zviada Gamsachurdii ozbrojeným pučem organizovaným z Ruska. V současné době pod názvem "Gruzínský helsinský svaz - národní obrození Gruzie"[10] existuje malá politická strana založená Zviadem Gamsachurdiou a Merabem Kostavou, která se považuje za nástupce GHG.[1]

Roku 2012 byla v Gruzii založena Georgian Democracy Initiative (GDI), kterou tvoří především právníci. Je to nezávislá, nevládní a nezisková organizace, která se věnuje výzkumu, analýzám a vzdělávání s cílem podpořit demokratický rozvoj země a euroatlantickou integraci.[11]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Georgian Helsinki Group, Dissident movement in Ukraine
  2. ↑ a b THE TRIAL OF GRIGORY GOLDSTEIN, 20 MARCH 1978, A CHRONICLE OF CURRENT EVENTS No 49 : 14 May 1978
  3. ↑ REPRESSING THE HELSINKI GROUPS: GEORGIA, 1977-1978, A CHRONICLE OF CURRENT EVENTS No 48 : 14 March 1978
  4. ↑ THE ARREST OF ZVIAD GAMSAKHURDIA AND MERAB KOSTAVA, 7 APRIL 1978 , A CHRONICLE OF CURRENT EVENTS No 45 : 25 May 1977
  5. ↑ The Sound of Klezmer Music Marks 10th Anniversary of Helsinki Accords, Jewish Telegraphic Agency, 2.8.1985
  6. ↑ Will Jarvis, Dina Temple-Raston, The Musicians Who Came In From the Cold, The Record, 23.8.2022
  7. ↑ Ira Kamin, Klezmer musicians meet refuseniks despite watchful KGB, The Jewish News of Northern California, Volume 135, Number 3, 17 January 1986
  8. ↑ časopis Listy Jiřího Pelikána, Řím, Ročník XII (1982), č. 4, s. 31
  9. ↑ D’amato Opposes Expansion of Pacts with Soviets Until Kremlin Abides with Helsinki Agreement, Jewish Telegraphic Agency, 5.7.1985
  10. ↑ Helsinki Union of Georgia - National Revival (v gruzínštině)
  11. ↑ Georgian Democracy Initiative: About Us

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sarah B. Snyder, Human Rights Activism and the End of the Cold War. A Transnational History of the Helsinki Network, Cambridge University Press 2011, ISBN 9780511851964
  • Thomas, Daniel, The Helsinki effect: international norms, human rights, and the demise of Communism. Princeton, N. J.: Princeton University Press, 2001, ISBN 978-0691048598
  • Elliot, Iain, "The Helsinki process and human rights in the Soviet Union", In: Hill, Dilys (ed.), Human rights and foreign policy: principles and practice. Macmillan 1989, pp. 91–114
  • Goldberg, Paul, The Final Act: the dramatic, revealing story of the Moscow Helsinki Watch Group. William Morrow & Co., 1988, ISBN 978-0688068592.
  • Documents of the Helsinki Watch Group in the USSR, No 1–8. New York. 1977–1984

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gruzínská_Helsinská_skupina&oldid=22497177“