Geminální diol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obecný vzorec geminálního diolu; 'R' mohou být jakékoliv skupiny jiné než OH.

Geminální diol (zkráceně gem-diol) je organická sloučenina obsahující dvě hydroxylové funkční skupiny (-OH) navázané na stejný atom uhlíku. Jedná se o zvláštní druh diolů, tedy dvojsytných alkoholů. Většina těchto diolů se vyznačuje nestabilitou.

Nejjednodušší geminální diol je methandiol, CH2(OH)2. Dalšími příklady jsou:

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Hydratační rovnováha[editovat | editovat zdroj]

Geminální dioly lze považovat za hydráty ketonů nebo aldehydů. Hydroxylové skupiny geminálního diolu lze snadno přeměnit na karbonylovou skupinu C=O za odštěpení molekuly vody. Podobně mohou karbonylové sloučeniny reagovat s vodou za tvorby geminálních hydroxylů.

Rovnováha ve vodném roztoku může být posunuta oběma směry; například rovnovážná konstanta přeměny acetonu (CH3COCH3) na propan-2,2-diol (CH3C(OH)2CH3 je okolo 10−3,[1] zatímco v případě formaldehydu (CH2=O) na methandiol (CH2(OH)2) činí přibližně 103.[2]

U přeměny hexafluoracetonu (CF3COCF3) na příslušný diol (CF3C(OH)2CF3) má konstanta hodnotu okolo 106, protože trifluormethylové skupiny způsobují snížení elektronové hustoty. Obdobně je výhodná přeměna chloralu (Cl3C)HC=O na chloralhydrát v důsledku působení trichlormethylových skupin.

V některých případech, jako jsou dekahydroxycyklopentan a dodekahydroxycyklohexan, je příslušný geminální diol stabilní, zatímco odpovídající keton nikoliv.

Geminální dioly lze považovat za krajní příklady poloacetalů vzniklé reakcemi karbonylových sloučenin s vodou místo alkoholu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geminal diol na anglické Wikipedii.

  1. Peter Taylor (2002), Mechanism and synthesis, Book 10 of Molecular world. Open University, Royal Society of Chemistry; ISBN 0-85404-695-X 368 pages
  2. Eric V. Anslyn, Dennis A. Dougherty (2006), Modern physical organic chemistry. University Science Books. ISBN 1-891389-31-9 1095 pages