Ferdinandův pramen
| Ferdinandův pramen | |
|---|---|
 Kolonáda Ferdinandova pramene | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Karlovarský |
| Město | Mariánské Lázně |
 | |
| Zeměpisné souřadnice | 49°57′44″ s. š., 12°42′26″ v. d. |
| Ostatní | |
| Nadm. výška | 573 m n. m. |
| Přístupnost | volně přístupný |
| Kód památky | 28397/4-4258 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinandův pramen je nejstarším písemně doloženým mineralizovaným pramenem na území Mariánských Lázní. Nejde pouze o jeden, ale o sedm pramenů, které mají typickou slanou chuť, díky Glauberově soli, která zaujala i krále Ferdinanda I., který se o nich zmiňuje už v roce 1528. Patří do stejné kategorie jako Křížový pramen, i když je o něco více mineralizován. Pro pitnou léčbu se využívá pramen Ferdinand I., který je vhodný zejména pro léčbu nemocí zažívacího ústrojí a metabolismu. Pod obchodním názvem Excelsior se ke stáčení do spotřebitelských obalů používal pramen Ferdinand VI.[1] Vzhledem ke shodě s názvem hotelu je od roku 2022 stáčen do spotřebitelských obalů pod názvem „Mariánskolázeňský Ferdinandův pramen“.
Nachází se v lázeňském parku na okraji Úšovic nedaleko Anglické ulice a je volně přístupný na své kolonádě.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ještě v roce 1819 se pramen nacházel v bažinách a přístup k němu byl v počátcích velmi složitý a nepohodlný, chodilo se k němu po kamenech a fošnách položených na bažinatou půdu. Po obrovských a zdařilých úpravách okolních parků Václavem Skalníkem zde vznikl park, jež obklopuje klasicistní kolonádu Ferdinandova pramene. Těsně po návštěvě císaře Ferdinanda se začalo v roce 1824 s úpravami bažinatého okolí pramene pod dohledem Václava Skalníka, který měl na starosti většinu parkových úprav města.
Empírová kolonáda byla zbudována v letech 1826–1827 na popud opata Karla Kašpara Reitenbergera. Ferdinandův pramen byl pro svůj údajně hojný obsah soli prozkoumáván v Praze. Zjistilo se, že obsahuje Glauberovu sůl s projímavými účinky. Snahy získat z úšovického vřídla sůl trvaly celé 16. století. V letech 1850–1860 se konaly pokusy dovést vodu tohoto pramene na kolonádu, ovšem výškový rozdíl 43 metrů byl veliký. To se povedlo až v roce 1870.[2] Okrajové části kolonády v minulosti sloužily k nejrůznějším účelům: kavárně, stáčírně, obydlí hlídače nebo muzeu. V letech 1922–1926 byly doktorem Benno Winterem provedeny vrty, které objevily celkem sedm vývěrů pramene.[3] Tyto minerální vody slouží k pitným kúrám, koupelím i jako stolní voda.
Díky své typické chuti se mu jednu dobu přezdívalo Slaný. Krátkou dobu nesl i název Kolovratův pramen podle nejvyššího českého purkrabího Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského. Ten to ale odmítl s tím, že by se měl jmenovat Karlův pramen po opatovi K. K. Reitenbergerovi. Nakonec sám opat určil jméno pro pramen podle krále Ferdinanda I.[4]
.jpg)
Z šachty u pramene unikají halucinogenní výpary (zřejmě oxid uhličitý), v roce 2019 se při jejich čichání otrávil režisér Jan Kačena.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ WINTER, Benno. Zachycení nových Ferdinandových pramenů a jejich prameno-technická úprava. 1. vyd. Mariánské Lázně: Zřídelní ústav, [1928?]. 36 s.
- ↑ STAAB, Ludolf. Geschichte Marienbads von der aeltesten Zeit bis zur Gegenwart. 1. vyd. Wien: Selbstverlag, 1872. 99 s. S. 73.
- ↑ KŘÍŽEK, Vladimír. Mariánské Lázně: Přírodní zdroje a jejich léčebný význam. Praha: SZdN, 1958. 330 s. S. 110–113.
- ↑ ŠVANDRLÍK, Richard. Léčebné vycházky v okolí Mariánských Lázní.. Mariánské Lázně: Kulturní a společenské středisko Mariánské Lázně, 1986.
- ↑ https://www.extra.cz/cicha-to-kazdy-ale-nikdo-neodklopi-viko-reportaz-od-omamneho-pramene-kde-se-prizabil-reziser-kacena
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinandův pramen na Wikimedia Commons - Ferdinandův pramen v databázi eSTUDÁNKY
- Ferdinandův pramen – informace o prameni na webových stránkách města Mariánské lázně
