Endoskop

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příklad flexibilního endoskopu
Lékař při práci s endoskopem

Endoskop je optický přístroj pro zobrazení vnitřních dutin. Používá se v medicíně, veterinární medicíně a některých speciálních technických aplikacích. Z hlediska provedení rozlišujeme endoskopy na:

  • zrcátkové
  • rigidní (tubusové)
  • flexibilní (fibroskopy)
  • videoendoskopy
  • kapslová endoskopie

Endoskop je zpravidla vybavený optikou a světelným zdrojem. Může být doplněn zařízením k odběru tkáně.

Endoskopie v medicíně[editovat | editovat zdroj]

Jejich použití dosáhlo velkého rozšíření v celé řadě medicínských oborů. Většinou jsou zaváděny přirozenými otvory a vedeny přirozenými cestami, takže při vyšetření nedochází k narušení orgánu. Jejich zavedení tak umožnilo řadu vyšetření, která by dříve vyžadovala operační zákrok. Také se postupně rozšiřuje spektrum léčebných výkonů, které lze endoskopicky provádět, a pacienti jsou tak ušetřeni náročnějších otevřených chirurgických výkonů. Některé metody (např. laparoskopie, thorakoskopie, artroskopie) sice vyžadují vytvoření umělého vstupu do vyšetřované dutiny, operační rána je však významně menší ve srovnání s otevřenou operací a hojení je tak rychlejší.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejjednodušší metody vyšetření dutin dobře přístupných pozorování (např. dutina nosní) pomocí zrcátka jsou dokumentovány již od 12. století. První pokusy se zobrazením vnitřních dutých orgánů pochází již z 19. století. Přístroje byly rigidní, tvořené pevným tubusem. První gastroskop k vyšetření žaludku zkonstruoval Adolph Kussmaul v roce 1868. Jednalo se o rigidní tubus, při jehož konstrukci se inspiroval polykači mečů. Krom obtížného zavádění byl problém, jak dostatečně žaludek osvětlit. Jako zdroj se používaly svíčky. Rigidní gastroskopy se příležitostně používaly v první polovině 20. století, kdy byly zavedeny také semiflexibilní přístroje obsahující kloub, který usnadňoval zavedení.

Velkou revoluci představovalo zkonstruování flexibilních endoskopů. které jsou tvořeny ohebnou "hadicí", v níž obraz je přenášen soustavou světelných vláken s využitím jevu totální reflexe. Na zevním konci je vybaven okulárem, v němž se obraz opět skládá. První takový přístroj k vyšetření jícnu a žaludku představil Basil Hirschowitz v roce 1957 na schůzi Americké gastroenterologické společnosti. V roce 1963 svůj přístroj zdokonalil, když jej obohatil o zdroj studeného světla, které je na konec přístroje přiváděno druhým svazkem optických vláken. Přístroj byl také vybaven kanálem k odběru vzorků. Takový přístroj byl již dobře využitelný a rychle se rozšířil. Následně byly konstruovány obdobné přístroje k vyšetřování jiných dutých orgánů.

V osmdesátých letech se objevily první videoendoskopy, u nichž je obraz na konci přístroje snímán čipem - CCD senzorem a elektronicky přenášen. Umožňuje tak další zpracování obrazu a jeho pohodlnější sledování na monitoru. Usnadnil také archivaci obrazů a edukaci personálu. Od devadesátých let tyto přístroje v řadě medicínských oborů postupně nahradily klasické fibroskopy, i když i tyto se v některých lokalizacích dodnes používají.

Další rozvoj endoskopie pak spočíval v rozšiřování spektra léčebných zákroků, které je možno endoskopickou cestou provádět. Nejedná se již pouze o odběr vzorků tkáně, ale úplné odstraňování abnormální tkáně (zejména polypů), zástavu krvácení, vytahování cizích těles, rozšiřování zúžených míst či zavádění trubiček zvaných stenty do takových míst, vytahování žlučových kamenů či v poslední době dokonce operací dosud prováděných zcela jinými přístupy (např. odstranění žlučníku). Dalším pokrokem bylo spojení dvou metod - endoskopie a sonografie, které umožňuje detailní ultrazvukové vyšetření, ale i drobnější výkony v okolí dutého orgánu (metoda nazývaná endoskopická ultrasonografie).

Jednotlivé endoskopické metody[editovat | editovat zdroj]

Vyšetření zažívacího traktu[editovat | editovat zdroj]

Vyšetření dýchacích cest[editovat | editovat zdroj]

Vyšetření dutiny břišní[editovat | editovat zdroj]

  • laparoskopie - [1] optická vyšetřovací metoda dutiny břišní a jejích orgánů, která umožňuje prohlédnutí dutiny břišní a řadu operačních zákroků po zavedení přístrojů z několika vpichů přes stěnu břišní a aplikaci oxidu uhličitého k vytvoření prostoru v jinak kolabované dutině břišní.

Vyšetření močového a pohlavního ústrojí[editovat | editovat zdroj]

Vyšetření hrudníku[editovat | editovat zdroj]

Vyšetření v oblasti hlavy[editovat | editovat zdroj]

Vyšetření kloubů[editovat | editovat zdroj]

  • artroskopie - umožní nejen vyšetření ale i operační zákroky na větších kloubech po zavedení endoskopu do kloubní dutiny přes malou operační ránu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://coznamena.cz/laparoskopie Význam slova Laparoskopie

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Endoscopy ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo endoskop ve Wikislovníku