Edward Belcher
| Edward Belcher | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. února 1799 Halifax |
| Úmrtí | 18. března 1877 (ve věku 78 let) Londýn |
| Místo pohřbení | Brompton Cemetery |
| Občanství | Velká Británie |
| Povolání | objevitel, spisovatel a námořní důstojník |
| Znám jako | objevitel, hydrograf |
| Ocenění | rytíř komandér Řádu lázně Knight Bachelor |
| Choť | Diana Jolliffe Belcher[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edward Belcher (27. ledna 1799 – 18. března 1877) byl britský námořní důstojník, hydrograf a objevitel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Halifaxu v Novém Skotsku. Jeho otec byl obchodník a politik Andrew Belcher a jeho děd byl Jonathan Belcher, soudce Nejvyššího soudu Nového Skotska a guvernér Nového Skotska.[2]
Belcher vstoupil jako dobrovolník do Britského královského námořnictva v roce 1812, v roce 1812 byl povýšen do hodnosti poručíka poté, co sloužil ve Středozemním moři. V letech 1826–1828 sloužil jako pomocný zeměměřič pod velením Fredericka Williama Beecheyho na lodi HMS Blossom na expedici do Beringova průlivu.
V roce 1829 byl jmenován velitelem lodí, které měly zmapovat pobřeží Afriky.[3] V letech 1836–1842 podnikl výpravu k západnímu pobřeží Severní a Jižní Ameriky (provedl průzkum tichomořského pobřeží, během něho například zpřesnil informaci o poloze Mount Saint Elias) a Číny. Další výprava v letech 1843–1846 měla za cíl prozkoumat Borneo, Filipíny nebo Tchaj-wanu.
Své výzkumy i publikoval, například v roce 1835 vydal Treatise on Nautical Surveying.
Za svou službu získal v roce 1841 řád lázně (anglicky Order of the Bath) a v roce 1843 byl pasován na rytíře.
V roce 1852 byl jmenován velitelem výpravy, která měla za cíl najít Johna Franklina a jeho expedici. Jednalo se o největší výpravu, kterou britská vláda vyslala; sestávala z pěti lodí: HMS Assistance, HMS Resolute, HMS Pioneer, HMS Intrepid a HMS North Star. Výprava nenašla Franklinovu expedici a vzhledem k tomu, že většina lodí zamrzla v ledu, vydal v roce 1854 Belcher rozkaz čtyři lodě opustit a vrátit se zpět na poslední zbývající.[2] Kvůli tomuto rozhodnutí byl vyšetřován britskou admiralitou, později byl z obvinění zproštěn. Již se však nikdy do aktivní služby nevrátil. Na základě této výpravy vydal v roce 1855 knihu The Last of the Arctic Voyages.
V roce 1867 byl jmenován rytířem-komandérem řádu lázně a v roce 1877 byl povýšen do hodnosti admirála.
Zemřel v Londýně v roce 1877.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Treatise on Nautical Surveying (1835)
- Narrative of a Voyage Round the World (1843).
- Narrative of the Voyage of H.M.S. Samarang, During the Years 1843–46 (1848).
- The Last of the Arctic Voyages (1855).
- Horatio Howard Brenton (1856).
Pojmenování[editovat | editovat zdroj]
Po Edwardu Belcherovi jsou pojmenovaná některá zeměpisná místa, například:
- Belcherovy ostrovy
- Belcherův průliv v kanadském teritoriu Nunavut
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2021-11-24].
- ↑ a b Sir Edward Belcher | The Canadian Encyclopedia. www.thecanadianencyclopedia.ca [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online.
- ↑ Sir Edward Belcher | British admiral. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Coleman, E. C. (2007). The Royal Navy and Polar exploration: from Franklin to Scott. Stroud: Tempus. (2007). The Royal Navy and Polar exploration. Stroud: Tempus. ISBN 0752442074.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward Belcher na Wikimedia Commons - Dílo Edwarda Belchera na archive.org
