Džigme Sengge Wangčhug
| Džigme Singgjä Wangčhug | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. listopadu 1955 (68 let) Dechencholing Palace |
| Potomci | Džigme Khesar Namgjal Wangčhug, Jigyel Ugyen Wangchuck, Jigme Dorji Wangchuck, Urgjän Džigme Wangčhug, Kesang Choden Wangchuck, Princess Sonam Dechen Wangchuck of Bhutan, Chimi Yangzom Wangchuck, Khamsum Singye Wangchuck, Dechen Yangzom Wangchuck a Euphelma Choden Wangchuck |
| Otec | Džigme Dordže Wangčhug |
| Matka | Kesang Choden Wangchuk |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Džigme Singgjä Wangčhug (* 11. listopadu 1955) byl mezi lety 1972–2006 bhútánský král.
Pochází z královského rodu Wangčhugů, vzdělání obdržel v Bhútánu a Spojeném království. Trůnu se chopil v sedmnácti letech po náhlé smrti svého otce Džigme Dordže Wangčhuga. Jeho oficiální korunovace proběhla 2. června 1974, čímž se Džigme Singgjä Wangčhug stal ve svých osmnácti letech vůbec nejmladším monarchou na světě.
Džigme Singgjä Wangčhug pokračoval v reformách, ve kterých započal jeho otec Džigme Dordže. Bhútán je bohatý na přírodní zdroje a Džigme Singgjä se je rozhodl plně využít. Reformy byly rozděleny do pětiletých fází a zaměřovaly se mimo jiné na rozvoj komunikací, vzdělávacího systému, zdravotnictví a bankovnictví.[1] V roce 1998 král vydal rozhodnutí, ve kterém omezuje své pravomoci ve prospěch vlády.[2] V roce 2006 se rozhodl odstoupit z trůnu a předat jej svému nejstaršímu synu Džigme Khesar Namgjel Wangčhugovi.
Jeho čtyři manželky jsou sestry, a to Dordže Wangmo, Cchering Päma, Cchering Jangdön, Sangda Cchondön. Má deset dětí (pět synů a pět dcer).
| Předchůdce: Džigme Dordže Wangčhug |
|
král Bhútánu od 1972 do 2006 |
|
Nástupce: Džigme Khesar Namgjel Wangčhug |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jigme Singye Wangchuck na anglické Wikipedii.
- ↑ FILIPSKÝ, Jan, et al. Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-647-8. S. 97–99.
- ↑ V Bhútánu byl korunován nejmladší král na světě [online]. České Noviny [cit. 2008-11-28]. Dostupné online.
