Denzitometrie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Princip denzitometrie: bodové měření optické hustoty.
"D19C" Denzitometr firmy GretagMacbeth.

Denzitometrie je metoda měření optické hustoty především fotografických materiálů citlivých na světlo nebo předloh pro reprodukci. Odpovídající měřící přístroj se nazývá denzitometr.

Na číselné vyjádření charakteru předlohy je potřeba zjistit její tónový rozsah nebo kontrast, který vyjadřuje rozdíl maximální a minimální optické hustoty.
D = Dmax - Dmin - odvozuje se od transparence (průsvitnosti). Hodnoty Dmax a Dmin jsou maximální a minimální hustoty, které lze na materiál zaznamenat. Rozdíl mezi oběma je rozsah hustoty.[1]
Dynamický rozsah hustoty:

nebo

kde D je hustota, R je remise a T je transmitance, neboli množství světla určité vlnové délky, které prošlo vzorkem.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Podle principu měření hustoty rozdělujeme:

  • bodové měření optické hustoty: hodnota absorpce světla se měří v jednom bodě
  • lineární měření optické hustoty: hodnoty po sobě jdoucích bodů jsou vyjádřeny v grafu
  • dvourozměrné měření optické hustoty: hodnoty absorpce světla jsou vyjádřeny jako 2D syntetický obraz, obvykle za použití stínování nepravých barev

V medicíně se používá tzv. kostní denzitometr, který dokáže například při osteoporóze vyhodnotit hustotu vápníku v kostech.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Denzitometria na slovenské Wikipedii.

  1. DAVIES, Adrian. The Focal Digital Imaging A-Z. [s.l.]: Focal Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0240519809. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]