Transmitance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Množství světla určité vlnové délky, které prošlo vzorkem, popisuje veličina transmitance (lat. transmitto převádím, propouštím). Ta je definována

T = \frac{I}{I_0}

kde

V praxi by bylo nevhodné měřit přesně obě intenzity: kromě vlastností vzorku jsou ovlivněny i absorpcí a odrazem světla na stěnách kyvety a v optice fotometru, prostředím, v němž probíhá měření atd. Proto se obvykle měří transmitance relativně vzhledem ke slepému vzorku. Nejprve se změří intenzita světla procházejícího slepým vzorkem (blankem, referenčním vzorkem), tj. roztokem obsahujícím všechny složky vyjma stanovované barevné látky. Pak se za stejných podmínek měří intenzita světla procházejícího neznámým vzorkem. Transmitance je pak definována vztahem


T = \frac{I_v}{I_b}

kde

Měří-li se transmitance tímto způsobem, není třeba se zabývat nespecifickými ztrátami intenzity světla. Intenzita světla, které prochází slepým vzorkem, se považuje za 100 % (tj. transmitance blanku je 100 %) a transmitance vzorků absorbujících světlo dané vlnové délky je vždy menší než 100 %.


Transmitance roztoku, který obsahuje barevnou látku, záleží na

  • vlastnostech absorbující látky
  • vlnové délce procházejícího světla
  • množství absorbující látky, tj. na její koncentraci v roztoku a na tloušťce kyvety.

August Beer (1825 – 1863) poprvé formuloval závislost transmitance na těchto veličinách matematicky. Za předpokladu, že se použije monochromatické světlo, platí

T = 10^{-\epsilon.l.c}\,\!

kde

Algebraickými úpravami můžeme transmitanci vyjádřit také

log T = -\epsilon.l.c\,\! nebo -log T = \epsilon.l.c\,\!,

na základě čehož se definuje absorbance a optická hustota