Delfín obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Delfín obecný

delfín obecný
delfín obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: kytovci (Cetacea)
Čeleď: delfínovití (Delphinidae)
Rod: Delphinus
Linné, 1758
Binomické jméno
Delphinus delphis
Linné, 1758
Cetacea range map Short-beaked Common Dolphin.PNG

Delfín obecný (Delphinus delphis) je druh kytovce z čeledi delfínovití.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Délka jeho těla činí 1,8–2,6 m, hmotnost asi 235 kg. Je tedy menší než delfín skákavý. Jeho tělo je štíhlé, základní zbarvení hnědé až černé, na břiše bělavé, na bocích světlé skvrny a pruhy.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Delfín je rozšířen téměř ve všech mořích od tropického po mírné pásmo.[zdroj?] Žije zejména v pobřežních vodách, kde je dostatek potravy. Je nejhojnější druh delfína.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Je to společenský živočich. Žije tedy ve stádech. Když spí, spí vždy jen jedna půlka mozku a ´tou druhou dává pozor, když je jedna půlka ,,unavená" vystřídá je. Delfín obecný plave rychlostí 35 km/h. Mají silnou ocasní ploutev, ta jim umožňuje dlouhé skoky nad hladinu i poskakování ve vzpřímeném postoji za pomoci jejich rychlých úderů o hladinu. Tento trik je často využíván v delfináriích. Pod vodou je schopen zůstat 3-4 minuty bez nadechnutí. Domlouvá se pomocí takzvané echolokace ve velmi vysoké frekvenci pohybující se mezi 2-10 kHz tj. vydávání signálů odrážejících se ve vodě. Březost trvá 10 měsíců, hlavní doba množení je červen od června do září. Delfíni se dožívají až 30 let. Mláďata se rodí ocasem napřed, což je výjimka.

Délka života je 30–40 let.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jejich nejčastější rybí potrava jsou sledi a makrely, doplňují je hlavonožci. Loví společně, ryby shánějí k sobě a nahánějí je k hladině.

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

Právě tento druh delfína se objevuje na starověkých malbách a mozaikách. Rovněž vystupuje v příbězích, předávaných z generace na generaci, ve kterých vozili malé děti na hřbetě jako koně a na poslední chvíli zachraňovali topící se lidi. To se donedávna považovalo za pohádky, dnes už ale víme, že měly reálný základ.[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.iucnredlist.org/details/6336/0