Dětřich Alsaský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pečeť Dětřicha Alsaského
Příbuzenstvo
otec Dětřich II. Lotrinský
matka Gertruda Flanderská
I. manželka Swanehilda
dcera Lauretta Alsaská
syn Balduin
II. manželka Sibyla z Anjou
syn Filip I. Alsaský
syn Matěj Alsaský
dcera Markéta Alsaská
dcera Gertruda Alsaská
dcera Matylda
syn Petr Alsaský

Dětřich Alsaský (francouzsky Thierry d'Alsace, holandsky Diederik van de Elzas; 1099?4./17. ledna 1168 Grevelingen) byl hrabě flanderský, účastník křížových výprav a jeden z prvních pánů, kteří obdarovali templářský řád.[1][pozn. 1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětřich byl synem lotrinského vévody Dětřicha II. a Gertrudy, dcery flanderského hraběte Roberta Fríského. Po brutální vraždě Karla Dobrého, která vyvolala občanskou válku, a jmenování Viléma Clita flanderským hrabětem si bruggští měšťané zvolili na hraběcí stolec Dětřicha jako vnuka Roberta Fríského a vzkázali francouzskému králi Ludvíkovi VI., jehož chráněncem byl Vilém Clito, že francouzský král nemá právo se vměšovat do volby flanderského hraběte.[2] Dětřich přislíbil Bruggám, Gentu, Lille a Ypres, že bude podporovat obchod a hájit jejich svobody.[3] V březnu 1128 jej Bruggy uznaly hrabětem.[4] Po smrti Viléma Clita v létě 1128 v bitvě u Alostu se Dětřich dočkal uznání Francie a již v září 1128 v Casselu novopečený hrabě společně se svými vazaly obdaroval templářského velmistra Huga z Payns, jenž cestoval po evropských královských dvorech a povolával lid do Jeruzaléma.[5]

Koncil v Akkonu roku 1148

Během své vlády se snažil udržet si neutralitu během zápasu Francie s Anglií, která prospěla rozvoji flanderského obchodu. Roku 1134 po smrti první ženy Swanehildy[6] se oženil se Sibylou, dcerou jeruzalémského krále Fulka z Anjou.[pozn. 2]

Opakovaně se vydával do Svaté země, a to roku 1138, roku 1147 s druhou křížovou výpravou, poté roku 1157 a 1164.[9] O templářích hovořil roku 1144 jako o rytířích Chrámu ustavičně bojujících za Hospodina důraznou obranou východní církve před pohanskou špínou.[10]

Zemřel v lednu 1168 ve Flandrech a byl pohřben v klášteře Watten.[11] Vlády se ujal syn Filip.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle Dětřichovy listiny z 13. září 1128, kde je uvedeno, že k darování došlo v devátém roce po založení řádu, se stanovuje datum založení řádu templářů.
  2. Sibyla byla bývalou ženou[7] Dětřichova předchůdce Viléma Clita, manželství bylo na zásah anglického krále Jindřicha I. anulováno.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha : Argo, 2006. 433 s. Dále jen Noví rytíři. ISBN 80-7203-764-1. S. 20.  
  2. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha : Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 129.  
  3. DUBY, Georges. Dějiny Francie od počátků po současnost. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2003. ISBN 80-7184-514-0. S. 188.  
  4. CAENEGEM, R. C. van. Law and Power in Twelfth-Century Flanders. In BISSON, Thomas N. Cultures of power: lordship, status, and process in twelfth-century Europe. [s. l.] : University of Pennsylvania Press, 1995. ISBN 0-8122-1555-9. S. 151. (anglicky)
  5. Noví rytíři, str. 24
  6. Gilbert of Mons. Chronicle of Hainault. Příprava vydání Laura Napran. Woodbridge : The Boydell Press, 2005. 221 s. Dále jen Chronicle of Hainault. ISBN 1-84383-120-1. S. 47.  
  7. www.mittelalter-genealogie.de
  8. Francouzští králové, str. 121
  9. RILEY-SMITH, Jonathan. The crusades: a history. 2. vyd. [s.l.] : Continuum International Publishing Group, 2005. 353 s. ISBN 0-8264-7269-9. S. 135. (anglicky) 
  10. Noví rytíři, str. 65
  11. www.mittelalter-genealogie.de

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vilém I.
Znak z doby nástupu Flanderský hrabě
11281168
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Filip