Dějiny médií v České republice
Média v České republice započala samostatný vývoj 1. ledna 1993, kdy se z České a Slovenské Federativní Republiky vznikly dva samostatné státy Česká republika a Slovenská republika. Média v České republice se řídí jak mezinárodními úmluvami, tak ústavou a zákony.
Legislativní rámec masmédií v Česku[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní úmluvy[editovat | editovat zdroj]
- Rezoluce k Etice žurnalistiky č. 1003 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze 17. 6. 1993 [1][2][3]
Seznam zákonů[editovat | editovat zdroj]
Následující zákony ovlivňují působení médií v Česku:[4]
- Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Ústava Listina základních práv a svobod, odd. 2. článek 17, paragraf 1[5]
- Zákon 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání
- Zákon 483/1991 Sb., o České televizi
- Zákon 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
- Zákon 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu
- Zákon 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích
- Zákon 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku
- Zákon 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
- Zákon 121/2000 Sb., autorský zákon[6]
- Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím[7]
Média veřejné služby[editovat | editovat zdroj]
Český rozhlas[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Český rozhlas.
Česká televize[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Česká televize.
Česká tisková kancelář[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Česká tisková kancelář.
Soukromá masmédia[editovat | editovat zdroj]
Periodický tisk[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam českých novin.
Televizní stanice[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam televizních stanic v Česku.
V Česku existuje několik set televizních kanálů. Některé jsou šířeny bezplatně, některé jsou placené. Většina televizních kanálů je komerčních, až na TV Noe, TV-MIS a TV-7.
Rozhlasové stanice[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam českých rozhlasových stanic.
V Česku existuje několik set rozhlasových stanic. Většina je komerčních, až na TWRS (Radio 7), Vatikánský rozhlas a Radio Proglas.
Zpravodajské weby[editovat | editovat zdroj]
Mezi aktivní české zpravodajské weby můžeme zařadit následující masmédia:
A
B
Č
D
E
H
I
L
M
N
P
R
S
T
Šéfredaktoři periodického tisku a zpravodajských webů[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ethics of journalism [online]. Parlamentní shromáždění Rady Evropy [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Etika a česká média - mezi lepším a horším. web.archive.org [online]. 2019-09-21 [cit. 2019-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Rezoluce č. 1003 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze 17.6.1993 [online]. Louč.cz [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Mediální zákony. MediaGuru [online]. [cit. 2019-09-21]. Dostupné online.
- ↑ Listina základních práv a svobod. www.psp.cz [online]. [cit. 2019-09-21]. Dostupné online.
- ↑ INFO@AION.CZ, AION CS-. 121/2000 Sb. Autorský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2019-09-21]. Dostupné online.
- ↑ INFO@AION.CZ, AION CS-. 106/1999 Sb. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2019-09-21]. Dostupné online.
