Choroš šupinatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Choroš šupinatý

Polyporus squamosus Molter.jpg
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Podkmen: Agaricomycotina
Třída: stopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: chorošovité (Polyporaceae)
Binomické jméno
Polyporus squamosus
(Huds.) Fr.

Choroš šupinatý (Polyporus squamosus) je houba z čeledi chorošovitých. Jedná se o patogena napadajícího živé rostlinné tkáně a dřevokaznou houbu rozkládájící mrtvou hmotu. Vyskytuje na stromech a jejich zbytcích v Evropě, Asii, Austrálii i Severní Americe. Mladé plodnice jsou jedlé, houba se vyznačuje vůní po okurkách.

Autorem jejího současného pojmenování je Elias Magnus Fries, který ji popsal ve svém díle Systema Mycologicum z roku 1821. Již předtím v roce 1778 ji coby Boletus squamosus popsal William Hudson.

EPPO kód[editovat | editovat zdroj]

POLPSQ[1]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Spory.

Vědecké názvy[editovat | editovat zdroj]

Podle EPPO a Biolib pro patogena Polyporus squamosusje používáno mnoho různých synonym, například Boletus cellulosus nebo Trametes retirugis.[2] [1]

České názvy[editovat | editovat zdroj]

  • choroš šupinatý
  • chorošovník šupinatý
Rourky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Choroš šupinatý má jednoleté, kloboukaté až polokloboukaté s krátkým třeněm. Plodnice na živých stromech, nebo neživých částech dřevin vyrůstají jednotlivě nebo častěji v trsech. Třeň vývá většinou postranní, někdy centrální. Klobouk plodnice je až 10 -60cm široký, vějířovitý, klínovitý, ledvinitý, nebo okrouhlý, uprostřed prohloubený. Masitý, žlutorezavý až okrově rezavý, na povrchu pokrytý hnědými šupinami. Tmavohnědé šupiny přitisklé, na konci dřípatě roztřepené nebo zahrocené.[3][4]

Ústí rourek bílé, později zažloutlé, nanejvýš 1cm vysoké, s nepravidelnými, 1 -2mm širokými, zubatými, krémově nažloutlými až okrově hnědými póry. Tvar rourek je sbíhavý až labyrintický. Třeň je krémově nažloutlý, v horní části s hnědavou síťkou, v dolní části hnědý až černohnědý. Bývá středový nebo výstředný, u plodnic rostoucích z kmenů a větví nakonec postranní, bývá až 8cm dlouhý, tlustý. Dužnina je v mládí masitá, šťavnatá, dosti měkká, bílá, má výraznou okurkově moučnatou vůni a chuť, časem je dost tuhá, později suše kožovitá a může získat i nepříjemný pach připomínající žluklý tuk. [4]

Podhled.

Plodnice rostou jednotlivě, střechovitě nad sebou nebo trsovitě, narůstají během celé vegetační sezóny, staré plodnice mohou přetrvávat celoročně, ale obvykle je v létě rychle zničí hmyz. Patogen způsobuje bílou hnilobu dřevní hmoty, která bývá černě ohraničena. [3][4]

Hostitel[editovat | editovat zdroj]

Mezi obvyklé hostitele patří listnaté dřeviny. Patogen se vyskytuje i v ovocných sadech na hrušních, ale byl nejčastěji popsán na rostlinách rodu (podle Atlas poškození dřevin [3]):

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

Symptomem je tvorba jednoletých plodnic kdekoliv na kmeni, na řezných ranách, na pařezech. Mezi příznaky napadení patří prosychání a lámání větví .[3]

Ilustrace v English Fungi or Mushrooms. .

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Záměna je možná za choroš hlíznatý (Polyporus tuberaster), jenž je také jedlý.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Choroba způsobuje úhyn. Je třeba okamžité vykácení napadené dřeviny.[3]

Trs plodnic.

Do polévek lze použít nejmladší plodnice. Ovšem bývají těžko stravitelné a nejsou nějak chutné. Houba někdy způsobuje zvracení.[4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé stromy kdekoliv. Někdy lze příznaky nalézt i na kořenech v půdě. [5]

Šíření[editovat | editovat zdroj]

Infekce do rostliny podle dostupných informací proniká přes poranění.[3]

Ochrana rostlin[editovat | editovat zdroj]

Okamžité vykácení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b EPPO, POLPSQ
  2. biolib.cz
  3. a b c d e f ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011, [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d atlasrostlin.cz
  5. nahuby.sk

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]