Brazilská portugalština
| Brazilská portugalština | |
|---|---|
| Používaná v Brazílii | |
| Celkový počet mluvčích: 191 miliónů [1] | |
| Oficiální statut | |
| Regulována pomocí Academia Brasileira de Letras | |
Brazilská portugalština je termín označující variantu portugalského jazyka používanou více než 191 milióny Brazilců, je to nejrozšířenější varianta portugalštiny vůbec.
Kvůli významu Brazílie v Mercosulu a v UNASULu, je tato varianta vyučována v zemích Jižní Ameriky, populární je zejména v Argentině e Uruguayi, a také ve Spojených státech. Také je používána jako mateřský jazyk v zemích, kde žijí velké brazilské komunity, zejména ve Spojených státech, Paraguayi, Japonsku a v různých zemích Evropy.
Před příjezdem Pedra Álvarese Cabrala do Brazílie, hovořilo se tam více než tisícem indiánských jazyků. V průběhu svého vývoje přejala do své slovní zásoby brazilská portugalština nejen výpůjčky z jazyků indiánských a afrických, ale také z francouzštiny, z kastilštiny, z italštiny a z angličtiny.
Mezi evropskou a brazilskou portugalštinou jsou různé rozdíly, zejména ve slovní zásobě, výslovnosti a syntaxi, zejména v regionálních variantách; ve formálních textech jsou rozdíly menší. V mluvené řeči se potom vyskytuje značné množství odlišností i uvnitř těchto zemí.
1 - Caipirský
2 - Severního pobřeží
3 - Bainský
4 - Flumineský *
5 - Gaučský
6 - Mineiro
7 - Severovýchodní
8 - Severní (Amazonský)
9 - Paulistánský **
10 - Sertanejo
11 - Sulista
12 - Florianópolisský
13 - Carioca *
14 - Brasílijský ***
15 - Hornoamazonský
16 - Recifeský
* dialekty města Rio de Janeiro
** dialekt města Sao Pãulo
*** dialekt města Brasília
Indiánské jazyky
Odhaduje se, že před příchodem Portugalců se na území dnešní Brazílie používalo přibližně 1500 rozdílných jazyků. Tyto jazyky jsou řazeny do jazykových kmenů Tupi, Macro-Jê a Aruaque. Některé jazykové rodiny se do kmenů zařadit nepodařilo, jsou to rodiny Karib, Pano, Maku, Yanomami, Mura, Tukano, Katukina, Txapakura, Nambikwara a Guaikuru. Skutečnost, že dva jazyky patří do stejné rodiny, ještě neznamená, že jsou navzájem srozumitelné (stejně jako nejsou navzájem srozumitelné mnohé jazyky indoevropské).
V období třiceti let (1500-1532) poté, co byla Brazílie dohodou z Tordesillas mezi Španělskem a Portugalskem (rozdělovala nově objevená území mezi tyto dvě země) přiřčena Portugalcům, byla Brazílie napadána Holanďany, Francouzi a Angličany, kteří se této dohody neúčastnili. V roce 1530 zorganizoval portugalský král první expedici do Brazílie s cílem zalidnit ji, zahájit expanzi a využít území k pěstování cukrové třtiny. V téže době o Brazílii usilovaly i jiné evropské národy, jako Francouzi a Holanďané (ti vytvořili kolonii na území dnešního státu Pernambuco).
V době zahájení kolonizace Brazílie byl na pobřeží ve velké délce používán jazyk Tupinambá (kmen Tupi). Jejich jazyk se stal základem jazyka Brasílica, který se rozšiřoval a vyvíjel, až se nakonec stal obecně používaným jazykem v brazilském koloniálním systému. Postupem času se z něj (ve druhé polovině 17. století) stala língua geral (tj. obecný jazyk).
Língua geral se pochopitelně v různých populacích lišila, byla ovlivňována i jinými indiánskými jazyky. Sloužila ke komunikací mezi Portugalci a indiány i mezi různými indiány navzájem (stala se linguo francou). Tento jazyk do dnešní doby ovlivňuje hovorovou slovní zásobu v Brazílii. Língua geral měla dvě varianty:
- Língua Geral Paulista: původně z jazyka Tupí od São Vicente a řeky Tietê, byla užívána kolonizátory v 17. století. Tento jazyk kolonizátoři rozšířili i na území, kde tito indiáni nikdy nežili.
- Nheengatu, (ie’engatú = "dobrý jazyk") je jazyk tupi-guarani používaný v Brazílii a přilehlých zemích. Je to jazyk obchodu, byl vyvinut portugalskými jezuity v 17. a 18. století. Jeho slovní zásoba a výslovnost pocházejí z jazyka tupinambá, gramatika je portugalská a jsou v něm četné slovní výpůjčky z portugalštiny a kastilštiny (což je pochopitelné vzhledem k tomu, že se s tímto jazykem šířila evropská kultura).
Výslovnost
Největší rozdíl mezi evropskou a brazilskou variantou portugalštiny spočívá právě ve fonetice (tj. výslovnosti). Tyto rozdíly je možno popsat pouze na základě výslovnosti, která je všeobecně používána, protože ani jedna z obou variant nemá předepsanou správnou výslovnost. Obecně se dá říci, že v evropské portugalštině dochází k redukci až apokopě nepřízvučných samohlásek, zatímco v brazilské dochází spíše ke změnám souhlásek. Výslovnost rr často přechází přes h až k ch, koncové -l (v Portugalsku vyslovované jako tvrdé ł) přechází na -u (splývá do dvojhlásky s předcházející samohláskou), d, t, n se před vyslovovaným i (psaným jako i nebo jako -e) se měkčí (na dž/ď, č/ť, ň).
