Brazilská portugalština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Brazilská portugalština
Používaná v Brazílii
Celkový počet mluvčích: 191 miliónů [1]
Oficiální statut
Regulována pomocí Academia Brasileira de Letras

Brazilská portugalština je termín označující variantu portugalského jazyka používanou více než 191 milióny Brazilců, je to nejrozšířenější varianta portugalštiny vůbec.

Kvůli významu Brazílie v Mercosulu a v UNASULu, je tato varianta vyučována v zemích Jižní Ameriky, populární je zejména v Argentině e Uruguayi, a také ve Spojených státech. Také je používána jako mateřský jazyk v zemích, kde žijí velké brazilské komunity, zejména ve Spojených státech, Paraguayi, Japonsku a v různých zemích Evropy.

Před příjezdem Pedra Álvarese Cabrala do Brazílie, hovořilo se tam více než tisícem indiánských jazyků. V průběhu svého vývoje přejala do své slovní zásoby brazilská portugalština nejen výpůjčky z jazyků indiánských a afrických, ale také z francouzštiny, z kastilštiny, z italštiny a z angličtiny.

Mezi evropskou a brazilskou portugalštinou jsou různé rozdíly, zejména ve slovní zásobě, výslovnosti a syntaxi, zejména v regionálních variantách; ve formálních textech jsou rozdíly menší. V mluvené řeči se potom vyskytuje značné množství odlišností i uvnitř těchto zemí.

Indiánské jazyky[editovat | editovat zdroj]

Odhaduje se, že před příchodem Portugalců se na území dnešní Brazílie používalo přibližně 1500 rozdílných jazyků. Tyto jazyky jsou řazeny do jazykových kmenů Tupi, Macro-Jê a Aruaque. Některé jazykové rodiny se do kmenů zařadit nepodařilo, jsou to rodiny Karib, Pano, Maku, Yanomami, Mura, Tukano, Katukina, Txapakura, Nambikwara a Guaikuru. Skutečnost, že dva jazyky patří do stejné rodiny, ještě neznamená, že jsou navzájem srozumitelné (stejně jako nejsou navzájem srozumitelné mnohé jazyky indoevropské).

V období třiceti let (1500-1532) poté, co byla Brazílie dohodou z Tordesillas mezi Španělskem a Portugalskem (rozdělovala nově objevená území mezi tyto dvě země) přiřčena Portugalcům, byla Brazílie napadána Holanďany, Francouzi a Angličany, kteří se této dohody neúčastnili. V roce 1530 zorganizoval portugalský král první expedici do Brazílie s cílem zalidnit ji, zahájit expanzi a využít území k pěstování cukrové třtiny. V téže době o Brazílii usilovaly i jiné evropské národy, jako Francouzi a Holanďané (ti vytvořili kolonii na území dnešního státu Pernambuco).

V době zahájení kolonizace Brazílie byl na pobřeží ve velké délce používán jazyk Tupinambá (kmen Tupi). Jejich jazyk se stal základem jazyka Brasílica, který se rozšiřoval a vyvíjel, až se nakonec stal obecně používaným jazykem v brazilském koloniálním systému. Postupem času se z něj (ve druhé polovině 17. století) stala língua geral (tj. obecný jazyk).

Língua geral se pochopitelně v různých populacích lišila, byla ovlivňována i jinými indiánskými jazyky. Sloužila ke komunikací mezi Portugalci a indiány i mezi různými indiány navzájem (stala se linguo francou). Tento jazyk do dnešní doby ovlivňuje hovorovou slovní zásobu v Brazílii. Língua geral měla dvě varianty:

  • Língua Geral Paulista: původně z jazyka Tupí od São Vicente a řeky Tietê, byla užívána kolonizátory v 17. století. Tento jazyk kolonizátoři rozšířili i na území, kde tito indiáni nikdy nežili.
  • Nheengatu, (ie’engatú = "dobrý jazyk") je jazyk tupi-guarani používaný v Brazílii a přilehlých zemích. Je to jazyk obchodu, byl vyvinut portugalskými jezuity v 17. a 18. století. Jeho slovní zásoba a výslovnost pocházejí z jazyka tupinambá, gramatika je portugalská a jsou v něm četné slovní výpůjčky z portugalštiny a kastilštiny (což je pochopitelné vzhledem k tomu, že se s tímto jazykem šířila evropská kultura).
O Marquês de Pombal instituiu o português como a língua oficial do Brasil, proibindo o uso da língua geral.

Výslovnost[editovat | editovat zdroj]

Největší rozdíl mezi evropskou a brazilskou variantou portugalštiny spočívá právě ve fonetice (tj. výslovnosti). Tyto rozdíly je možno popsat pouze na základě výslovnosti, která je všeobecně používána, protože ani jedna z obou variant nemá předepsanou správnou výslovnost. Obecně se dá říci, že v evropské portugalštině dochází k redukci až apokopě nepřízvučných samohlásek, zatímco v brazilské dochází spíše ke změnám souhlásek. Výslovnost rr často přechází až k ch, koncové -l (v Portugalsku vyslovované jako tvrdé ł) přechází na -u (splývá do dvojhlásky s předcházející samohláskou), d, t, n se před vyslovovaným i (psaným jako i nebo jako -e) se měkčí (na dž/ď, č/ť, ň).


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ibge.gov.br/home/disseminacao/online/popclock/popclock.php