Bitva u Eveshamu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Eveshamu
Konflikt: Druhá válka baronů
Smrt Simona de Montfort u Eveshamu
Smrt Simona de Montfort u Eveshamu
Trvání: 4. srpen 1265
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Evesham
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: úplná porážka vzbouřených baronů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
královské síly vzbouření baroni podporování Walesany
Velitelé
princ Eduard Simon de Montfort
Síla
cca 10 000 cca 5 000
Ztráty
není známo, cca 2 000 není známo, cca 4 000
{{{poznámky}}}

Bitva u Eveshamu byla jednou ze dvou hlavních bitev druhé války baronů. Skončila porážkou vojska Simona de Montfort a vzbouřených baronů královskou armádou Jindřicha III., kterou vedl princ Eduard. Odehrála se 4. srpna 1265 poblíž Eveshamu ve Worcestershire.

Po vítězství v bitvě u Lewes se Montfort stal téměř neomezeným vládcem Anglie. Poté co ho opustili někteří jeho původní spojenci a úniku Eduarda z vězení se dostal do defenzívy. Byl přinucen utkat se u Eveshamu s královským vojskem, které mělo asi dvojnásobnou převahu. Bitva se brzy změnila v masakr a Montfort sám v ní padl. I když po bitvě došlo k obnovení autority krále, pokračoval občasný odpor proti němu až do podepsání Dictum of Kenilworth roku 1267.

Příčiny konfliktu[editovat | editovat zdroj]

Simon de Montfort dosáhl po bitvě u Lewes 14. května 1264 dominantní pozice v anglickém království. Krále Jindřicha, jeho bratra Richarda z Cornwallu a jeho syna Eduarda uvěznil. Nicméně jeho vliv začal postupně slábnout poté, co začal ztrácel klíčové spojence. V únoru byl v Toweru uvězněn Robert de Ferrers, hrabě z Derby a další důležitý spojenec Gilbert de Clare, hrabě z Gloucesteru, se dokonce v květnu přidal na královu stranu. S jeho pomocí se podařilo Eduardovi uniknout z vězení.

Montfort musel řešit vzpouru části waleských pánů. Požádal o pomoc Llwellyna ap Gruffyd, prince waleského, který souhlasil vypomoci s podmínkou, zachování jeho titulu prince a slibu, že může udržovat své vojenské síly. I když tato dohoda přinesla Montfortovi některé výhody, způsobila, že se v Anglii stal velmi nepopulárním.

Mezitím Eduard obléhal se svým vojskem Gloucester a 29. června dosáhl vítězství. Montfort se byl nucen spojit se silami vedenými jeho synem Simonem a s jeho podporou se utkat s královským vojskem. Síly jeho syna se ale na přesunu z Londýna pohybovaly příliš pomalu. Nakonec se uchýlili na hrad Kenilworth, který byl v rukou baronů. Eduardovi se ale podařilo jeho vojsku zasadit velke ztráty a mnoho vojáků mladšího Montforta bylo před hradbami hradu rozčtvrceno. Odsud se Eduard přesunul na jih, kde se mu podařilo vojsko staršího Montforta dostat do smyčky, když obsadil jediný most přes řeku Avon a Montfort se tak nemohl spojit s vojskem svého syna.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Eduard postavil své síly podél Zeleného kopce, kousek na sever od Eveshamu. Eduard velel levému křídlu a Gilbert z Gloucesteru pravému. Okolo deváté hodiny Montfort vyrazil z města a v té době začala velká bouře. Poměr sil byl asi 10 000 mužů na straně královské a asi 5 000 na straně baronů. Montfort se na základě tohoto nepříznivého poměru sil rozhodl soustředit útok na střed nepřátelské linie. Tato taktika byla zpočátku úspěšná, ale baronské síly ztratily brzy iniciativu a to hlavně poté co waleská pěchota zakolísala a ustoupila na původní pozice. Křídlo královského vojska obklíčilo Montfortovy síly a poté co byli napadeni dvojnásobnou přesilou v nevhodném terénu, se bitva rychle změnila v masakr.

Královští vojáci měli stále v čerstvé paměti porážku v bitvě u Lewes a tak bojovali se snahou oplatit pokoření. I když se vojáci baronské armády snažili uniknout a zachránit, byla většina z nich zabita na bitevním poli místo toho aby byli vzati do zajetí kvůli výkupnému, tak jak bývalo v té době zvykem. Bitva je někdy popisována jako šlechtické krveprolití, které nemělo od ovládnutí Anglie Normany obdobu. Montfortův syn Jindřich i Montfort sám v bitvě padli. Montfortovo tělo bylo rozčtvrceno – hlava, ruce a nohy byly odseknuty od zbytku těla. Král Jindřich, který byl Montfortovým zajatcem a byl oblečen v jeho barvách, byl stěží zachráněn z bitvy Rogerem de Leybourne, přeběhlým rebelem.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Královští příznivci prahli po Montfortově porážce po pomstě. Všichni kdo se účastnili vzpoury proti králi, byli v září parlamentem vyděděni. I když odpor vedený mladším Simonem de Montfort na konci roku ustal, objevovaly se místní rebelie proti královské moci. Největším problémem byla posádka, která se opevnila na téměř nedobytném hradu Kenilworth, a jehož obléhání bylo zahájeno v létě roku 1266. V říjnu téhož roku byla navržena dohoda (Dictum of Kenilworth), která umožňovala vzbouřencům odkup svých pozemků za ceny odpovídající úrovni účasti na vzpouře. Tato dohoda byla na konci roku vzbouřenci přijata.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Evesham na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]