Bernard II. Sasko-Meiningenský

Bernard II. Sasko-Meiningenský
	sasko-meiningenský vévoda
	vévoda Bernard II., asi 1840
Doba vlády	24. prosince 1803 – 20. září 1866
Úplné jméno	Bernard Erich Freund
Narození	17. prosince 1800; Meiningen, Sasko-meiningenské vévodství, Svatá říše římská
Úmrtí	3. prosince 1882; (ve věku 81 let); Meiningen, Sasko-meiningenské vévodství, Německé císařství
Předchůdce	Jiří I.
Nástupce	Jiří II.
Manželka	Marie Frederika Hesensko-Kasselská
Potomci	Jiří II. Sasko-Meiningenský; Augusta Sasko-Meiningenská
Rod	Wettinové
Otec	Jiří I. Sasko-Meiningenský
Matka	Luisa Eleonora z Hohenlohe-Langenburgu
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard II. Sasko-Meiningenský (Bernard Erich Freund; 17. prosince 1800, Meiningen – 3. prosince 1882, Meiningen) byl sasko-meiningenský vévoda.

Původ a rodina[editovat | editovat zdroj]

Bernard se narodil jako jediný syn sasko-meiningenského vévody Jiřího I. a jeho manželky Luisy Eleonory z Hohenlohe-Langenburgu. Měl dvě starší sestry, britskou královnu Adelheid a sasko-výmarsko-eisenašskou princeznu Idu.

Bernard se stal nástupcem svého otce, když mu byly tři roky (1803); kvůli tomu jeho matka vévodkyně vdova Luisa Eleonora sloužila jako regentka ve jménu svého syna až do jeho plnoletosti v roce 1821.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

23. března 1825 se v Kasselu čtyřiadvacetiletý vévoda oženil s o čtyři roky mladší princeznou Marií Frederikou Hesensko-Kasselskou. Manželé spolu měli dvě děti:

Jiří II. Sasko-Meiningenský (2. dubna 1826 – 25. června 1914), sasko-meiningenský vévoda,
⚭ 1850 Šarlota Pruská (21. června 1831 – 30. března 1855)

⚭ 1858 Feodora z Hohenlohe-Langenburgu (7. července 1839 – 10. února 1872)

⚭ 1873 Ellen Franzová (30. května 1839 – 24. března 1923), morganatické manželství
Augusta Sasko-Meiningenská (6. srpna 1843 – 11. listopadu 1919), ⚭ 1862 Mořic Sasko-Altenburský (24. října 1829 – 13. května 1907)

12. listopadu 1826, po přerozdělení všech rodinných území po smrti posledního sasko-gothajsko-altenburského vévody, Bernard II. obdržel Hildburghausen a Saalfeld.

Bernhard, velmi laskavý rodinný muž a hrdý na svůj rod, byl pozorný manžel a otec, pokud ho rodina poslouchala. V prusko-rakouské válce se rozhodl postavit na stranu Habsburků. Když Habsburkové válku prohráli, zaplatil za to Bernard svým vévodstvím. 20. září 1866 se musel vzdát všech svých území ve prospěch svého syna Jiřího. Zbytek života strávil jako soukromý občan.

Zemřel 3. prosince 1882 ve věku 81 let v rodném Meiningenu.