Ballabile
Ballabile je italský hudební termín používaný k popisu hudby s „tanečním“ rytmem nebo k pojmenování hudební skladby či choreografického díla.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Ballabile (množné číslo ballabili) je zpřídavnělé podstatné jméno mužského rodu, odvozené od italského slovesa ballare – tančit.[1][2]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Instrumentální hudba[editovat | editovat zdroj]
Taneční čísla (polonéza, valčík, polka, čtverylka, mazurka, tarantela a kvapík) z Carnavale di Milano Hanse von Bülowa nesou obecný název Ballabili.[2] Druhá skladba z cyklu Cinq pièces pour piano (1889) Emmanuela Chabriera je ballabile zkomponovaný pro soutěž ve čtení na konzervatoři v Bordeaux.[3]
Opera[editovat | editovat zdroj]
Giacomo Meyerbeer použil tento termín pro pojmenování tří tanců (Primo, Secondo a Terzo Ballabile) ze scény „vzkříšení jeptišek" ve třetím dějství opery Robert ďábel a pro taneční hudbu plesové scény na začátku pátého dějství Hugenotů.[2]
Balet[editovat | editovat zdroj]
V baletu je ballabile velký skupinový tanec s baletní hudbou, který zakončuje nějakou scénu nebo tvoří závěr baletu; vznikl za Noverrovy reformy baletu a při požadavku využití ansámblových výjevů k vyvrcholení dramatické stavby baletu.[4]
Používá se v romantickém baletu, kde může být jednou ze součástí grand pas. Předvádí jej baletní soubor, ke kterému se připojují sólisté, ale nezahrnuje samostatnou choreografickou figuru.[5] V baletu Flik a Flok Paola Taglioniho je říční scéna ballabile (na začátku Marche des bersagliers-„pochodu bersaglierů").[pozn 1]) Scéna končí kvapíkem balerín-bersaglierů na pozadí benátské laguny.[6]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ La Marcia dei Bersaglieri je oficiální hymna sboru Bersaglieri, elitní střelecké jednotky italské armády. Složil ji v roce 1860, pouhých 25 let po vytvoření sboru, armádní důstojník Giulio Ricordi, přičemž slova ke skladbě napsal básník Giuseppe Regaldi. O dva roky později vytvořil Peter Ludwig Hertel verzi pochodu pro balet Paola Taglioniho Flik Flok, který byl později aranžovaný Raffaelem Cuconatem do známé podoby hrané dodnes. Pochod je vlajkovou lodí tradice sboru, protože jej hrají různé existující Italské kapely Bersaglieri.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ballabile na francouzské Wikipedii a La Marcia dei Bersaglieri na anglické Wikipedii.
- ↑ BALLABILE : Définition de BALLABILE. www.cnrtl.fr [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c FULLER-MAITLAND, J. A. (John Alexander); GROVE, George. Grove's dictionary of music and musicians. [s.l.]: New York, London : Macmillan 874 s. Dostupné online.
- ↑ CHABRIER (1841-1894), Emmanuel. 5 morceaux. Piano. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ballabile | Vševěd.cz. encyklopedie.vseved.cz [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné online.
- ↑ LAROUSSE, Éditions. Définitions : ballabile - Dictionnaire de français Larousse. www.larousse.fr [online]. [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ZAMBON, Rita. "Quando passano per via...": il Galop delle Bersagliere e l'annessione di Venezia e Roma all'Italia. Il Teatro della Memoria [online]. 2012-03-30 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (italsky)