B (programovací jazyk)
| Paradigma | procedurální (imperativní), strukturovaný |
|---|---|
| Autor | Ken Thompson a Dennis Ritchie |
| Typová kontrola | beztypovost |
| Ovlivněn jazyky | BCPL |
| Ovlivnil jazyky | C |
B je programovací jazyk odvozený od jazyka BCPL. Autory jsou Ken Thompson a Dennis Ritchie. Jazyk B je předchůdcem velmi populárního jazyka C.
Popis jazyka[editovat | editovat zdroj]
Jazyk B byl vytvořen hlavně pro systémové programování. Programovalo se v něm jednodušeji než v Jazyce symbolických adres, ale kód byl skoro stejně efektivní. Ken Thompson odstranil některé prvky z BCPL, které mu připadaly zbytečné.
B má pouze jeden datový typ: slovo. Většina operátorů jako s ním pracují jako s celým číslem, ale některé ho interpretují jako adresu v paměti počítače. Jazyk B nepodporuje desetinná čísla. Komentáře začínají /* a končí */.
R-hodnoty a l-hodnoty[editovat | editovat zdroj]
R-hodnota je konstantní hodnota, která nemůže stát na levé straně přiřazení. Je to například volání funkce nebo číselná konstanta. L-hodnota je hodnota, která se smí měnit, může tedy stát na levé i pravé straně přiřazení (může r-hodnotu kdykoli nahradit). Je to proměnná, nebo výsledek operátoru *. Operátoru * předáváme r-hodnotu, kterou interpretuje jako adresu v paměti a vrátí l-hodnotu: proměnnou na té adrese. Operátoru & naopak předáme l-hodnotu a on vrátí r-hodnotu: adresu té l-hodnoty.
Příkazy[editovat | editovat zdroj]
Blok: { příkazy oddělené středníky }.
Podmínka: if(r-hodnota(podmínka)) příkaz/blok else příkaz/blok. Větev else je nepovinná.
Příkaz goto: goto r-hodnota(očekává se návěstí).
Příkaz switch:
switch(r-hodnota)
{
case konstanta1:
/*............*/
case konstanta2:
/*............*/
default:
/*............*/
}
Cyklus while: while(r-hodnota(podmínka)) příkaz/blok.
Příkaz break: break. Slouží k vyskočení z cyklu while.
Příkaz return: return r-hodnota(nepovinné). Ukončí funkci. Pokud se mu předá r-hodnota, bude to návratová hodnota té funkce.
R-hodnota ukončená středníkem je příkaz.
Pokud před středník nic nenapíšeme, je to prázdný příkaz. Nemá žádný efekt.
Deklarace proměnných[editovat | editovat zdroj]
Paměťové třídy[editovat | editovat zdroj]
Externí[editovat | editovat zdroj]
Proměnná je alokována před spuštěním programu a je dostupná ve všech funkcích. Deklaruje se: extrn proměnná1, proměnná2, ....
Automatická[editovat | editovat zdroj]
Proměnná je alokována v nějaké funkci a je dostupná jen v té funkci (než ta funkce skončí). Deklaruje se: auto proměnná1, proměnná2, ....
Vektor[editovat | editovat zdroj]
Podobný poli z C a jiných jazyků. Deklaruje se: auto jméno[konstanta]. Velikost vektoru bude konstanta+1.
Interní[editovat | editovat zdroj]
Proměnná je alokována před spuštěním programu a je dostupná jen v jedné funkci. Deklaruje se tak, že se použije ve funkci proměnná, která ještě nebyla deklarována jako externí nebo automatická. Interní proměnné se používají hlavně pro návěstí.
Definice externí proměnné[editovat | editovat zdroj]
Jednoduchá[editovat | editovat zdroj]
Syntaxe: proměnná, nebo proměnná hodnota. První způsob proměnnou inicializuje na nulu, druhý proměnnou inicializuje na hodnotu hodnota.
Vektorová[editovat | editovat zdroj]
Syntaxe: proměnná[konstanta] hodnota1, hodnota2, .... Inicializuje proměnnou na l-hodnotu: začátek externího vektoru. Vektor bude mít velikost jako vyšší z: konstanta+1 a velikost v inicializačního seznamu(hodnota1, hodnota2, ...). Pokud není zadána konstanta, je to totéž, jako když se zadá nula. Pokud má inicializační seznam menší velikost než konstanta+1, budou některé prvky vektoru neinicializované (budou mít nedefinovanou hodnotu).
Definice funkce[editovat | editovat zdroj]
Syntaxe: název(parametry) blok.
Příklad:
min(a, b) /*Funkce vrátí menší číslo*/
{
if(a<b)
{
return a;
}
else
{
return b;
}
}
Znaky[editovat | editovat zdroj]
Jsou uzavřeny v jednoduchých uvozovkách. V jedné proměnné lze uchovávat až 4 znaky.
Příklad:
auto a;
a='Ahoj';
Textové řetězce[editovat | editovat zdroj]
Jsou uzavřeny v uvozovkách. Textový řetězec je základ vektoru znaků (v jednom prvku vektoru jsou 4). Jsou ukončeny znakem s escape sekvencí *e.
| Znak | Význam |
|---|---|
| *0 | null |
| *e | konec souboru nebo řetězce |
| (* | { |
| *) | } |
| *t | tabulátor |
| ** | * |
| *' | ' |
| *" | *" |
| *n | nový řádek |
Vstup a výstup[editovat | editovat zdroj]
Funkce getchar načte vrátí jeden načtený znak. Funkce putchar vypíše znak, který je jí předán a vrátí ho. Funkce getstr načte do řetězce, který je jí předán celý řádek a vrátí ho. Funkce putstr vypíše řetězec, který jí předán.
Funkce printf přebírá 1 až 11 parametrů. První parametr je formátovací řetězec. Formátovací řetězec se vypíše, ale některé dvojice znaků se nahradí dalšími parametry funkce.
| Dvojznak | Nahrazení |
|---|---|
| %c | znak |
| %d | číslo |
| %o | číslo v osmičkové soustavě |
| %s | řetězec |
| %% | % |
Ukázka kódu[editovat | editovat zdroj]
main()
{
extrn a, b, c; /* Externí proměnné */
putchar(a); /* "hell" */
putchar(b); /* "o, w" */
putchar(c); /* "orld" */
putchar('!*n'); /* "!" a konec řádku */
}
a 'hell'; /* Definice externích proměnných */
b 'o, w';
c 'orld';
Jednoduché počítání:
main() /*Tento program vypíše součet a+b*/
{
auto a, b, soucet; /* Vytvoření proměnných */
a = 1;
b = 2;
soucet = a+b; /* Součet */
putnumb(sum); /* Výpis */
}