Aita
Aita (v etruských nápisech též Eita) je název etruského božstva, ekvivalentu řeckého boha Háda, který byl vládcem podsvětí.[1]
Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]
Aita je relativně pozdní přírůstek do etruského panteonu. V ikonografii a v etruských textech se objevuje až počínaje 4. stoletím př. n. l. a je silně ovlivněn svým řeckým protějškem Hádem.[2][3] Aita je vyobrazen pouze na několika malbách v etruských hrobkách, například v Goliniho hrobce v orvietské nekropoli, datované do poloviny 4. století př. n. l., a v hypogeu Orcus II v Tarquinii, rovněž ze 4. století př. n. l.[4] Na těchto hrobkových malbách je zobrazen se svou manželkou Persipnei, etruskou obdobou řecké Persefony.[2]
Přestože Aita bývá zobrazen jen velmi zřídka, může sedět na trůně a někdy mívá vlčí čepici. Vypůjčuje si tak klíčový atribut dřívějšího etruského vlčího božstva z podsvětí, jménem Calu.[5] Další příklady vyobrazení boha Aity v etruském umění zachycují jeho únos Persipnei. Kromě hrobkových obrazů může být Aita v několika málo případech rozpoznán též na jiných předmětech – například na malované váze z Vulci ze 4. století př. n. l. nebo na dvou alabastrových pohřebních urnách z 2. století př. n. l. z toskánské Volterry či jako červená postava na konvici na víno ze 4. až 3. století př. n. l.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aita na anglické Wikipedii a Aita na francouzské Wikipedii.
- ↑ De Grummond, 2006. Etruscan Myth, Sacred History, and Legend. Philadelphia, PA: University of Pennsylvania Museum of Archaeology and Anthropology. Page 231.
- ↑ a b Jean-René Jannot, 2005. Religion in Ancient Etruria. University of Wisconsin Press. Pages 153-154.
- ↑ Helmut Rix, 1991. Etruskische Texte. Tübingen: Gunter Narr Verlag.
- ↑ De Grummond, 2006. Etruscan Myth, Sacred History, and Legend. Philadelphia, PA: University of Pennsylvania Museum of Archaeology and Anthropology. Pages 229-231.
- ↑ J. Elliott, “The Etruscan Wolfman in Myth and Ritual”. Etruscan Studies Vol 2 1995. pages 17-33.
- ↑ Ingrid Krauskopf. 1988. "Aita/Calu." Lexicon Iconographicum Mythologiae Classicae IV. pages 394-399.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aita na Wikimedia Commons
